Zprávy na Ostrově krále Viléma

Zpráva zanechaná Franklinovou expedicí na ostrově Krále Viléma.

Okolnosti nálezu

První (a de facto jedinou) písemnou zprávu o osudech expedice nalezl William Hobson na Ostrově krále Viléma 6. května 1859 v mohyle na místě zvaném Victory Point. Na jediném dokumentu jsou napsány dvě zprávy: první datovaná 28. května 1847 a druhá datovaná 25. dubna 1848.

Poručík Hobson učinil tento objev během saňové výpravy po západním pobřeží Ostrova krále Viléma.

Vzhledem k tomu, že obsah zejména druhé zprávy (z roku 1848) není v některých místech příliš jasný a nabízí prostor ke spekulacím, je podstatné znát nálezové okolnosti, jak je popsal poručík Hobson ve své zprávě:

Ráno 6. [května] jsme po dvou hodinách cesty dorazili k malé mohyle , v níž jsme našli krumpáč s ulomenou násadou a prázdný kanystr od čaje nebo kávy. Krumpáč jsem odnesl s sebou, kanystr jsem nechal a navršil kolem něj několik kamenů. Hodinu jsme strávili bezvýsledným hledáním dokumentů.

Po pochodu tři a půl až čtyři míle jižním směrem od tohoto místa jsme v 11:15 spatřili velkou mohylu, poblíž které jsme postavili stan. Mnoho vybavení bylo rozházeno kolem mohyly, která je velká a byla postavena, jak jsme se dozvěděli z papíru nalezeného vedle něj, posádkami lodí Terror a Erebus, když se vylodily ze svých lodí po jejich opuštění, na místě sloupu , který postavil sir James Ross v roce 1830.

Mohyla byla samozřejmě prvním objektem našeho pátrání. Mezi uvolněnými kameny, které zřejmě spadly z vrcholu mohyly, byl brzy objeven malý válec. Obsahoval stručný popis pohybu ztracené výpravy. Z něj jsme se dozvěděli, že lodě po výstupu do Wellingtonova průlivu na lat. 77˚ s. š., se vrátily západní stranou Cornwallisova ostrova a první zimu strávily na Beecheyho ostrově; že byly 12. září 1846 obklíčeny v záp. 70˚ 05ʹ s. š., dl. 95˚ 33ʹ západní délky; 22. dubna 1848 opustili své lodě pět mil na severozápad a 25. dubna přistáli na tomto místě. Přeživší, kterých bylo 105, byli pod velením kapitána Croziera a následujícího dne se měli vydat k Back's Fish River. Sir John Franklin zemřel 11. června 1847 a celkové ztráty výpravy do dne vylodění činily 9 důstojníků a 15 mužů. Dále se uvádělo, že papír našel poručík Irving asi 4 míle na sever pod mohylou, kterou údajně postavil sir James Ross (tuším, že v té samé, v níž jsem našel krumpáč a kanystr), kam ho v červnu 1847 uložil zesnulý velitel Gore.

Papír, který byl původně uložen, byl jen obyčejný formulář dodávaný lodím Jejího Veličenstva a zdálo se, že byl vyplněn a zapečetěn na palubě lodi. V datumu zimy strávené na ostrově Beechey je zřejmá chyba, údajně se jedná o zimu [18]46-47. Informace týkající se opuštění lodí a linie jejich zamýšleného ústupu napsal po okrajích zřejmě kapitán Fitzjames, přičemž písmo souhlasí s jeho podpisem. Papír je kontrasignován kapitánem Crozierem. Slova "a zítra vyrazit k řece Back's Fish River" zřejmě doplnil on. Stručnost poznámky a slabá, třesoucí se ruka, kterou je tato poznámka i jeho podpis napsán, mě vedou k přesvědčení, že v tomto raném období musel být ve špatném zdravotním stavu. Originál jsem samozřejmě odnesl a nechal si kopii dokumentu.

Na zpáteční cesty z jihu ostrova pak 28. května 1859 skupina poručíka Hobsona objevila u jižní části ústí Backovy zátoky mohylu obsahující druhý písemný dokument se zprávou, která je obsahově totožná s první zprávou (z roku 1847) z Victory Pointu. Okolnosti tohoto nálezu popisuje William Hobson následovně:

V 11 hodin dopoledne 28. září jsme našli v malé mohyle na jihu ústí Backovy zátoky další ze zpráv komandéra Gora. Byl to prostý formulář jako ten první, ale byl obrácený dolů a zřejmě nebyl otevřený. Nebylo na něm žádné datum kromě května 1847. Tento papír, stejně jako ten předchozí, byl uložen Grahamem Gorem (poručíkem) a Charlesem F. Des Voeuxem (pobočníkem) a měl nesrovnalost ohledně data zimy, která proběhla na Beechey Island.

William Hobson byl členem McClintockovy expedice pátrající po Franklinově výpravě, kterou vypravila za pomoci veřejné sbírky lady Franklinové (manželka Johna Franklina) a která vyplula z Abeerdenu ve Skotsku na palubě parního škuneru Fox (Liška) 2. července 1857.

Ještě na palubě Foxe sepsal zprávu o své saňové cestě oficiálně adresovanou veliteli expedice Leopoldu McClintockovi. Ten ji cituje ve své knize a z Hobsonovy zprávy čerpalo později i několik dalších autorů, ale jako celek ji publikoval až v roce 2014 Douglas R. Stenton . Paradoxní je, že originál zprávy se zřejmě ztratil někde v kanadských (?) archivech, ale naštěstí se dochovala reprodukce na mikrofiši...

Leopold McClintock ke stavu zpráv a nálezovým okolnostem dodává:

[Zprávy] Byly zaletovány do tenkých cínových válců, do kterých byly vloženy na palubě před odjezdem [McGorovy] skupiny, takže den, kdy byly uloženy [do mohyl na pobřeží], nebyl vyplněn, ale papíry již byly značně poškozeny rzí - několik dalších let by je učinilo zcela nečitelnými. Když byl záznam zanechaný v Point Victory otevřen, aby do něj byly doplněny doplňující informace, které mu dávají hlavní hodnotu, kapitán Fitzjames, jak lze usoudit podle barvy inkoustu, vyplnil datum 28. května, kdy byl záznam původně uložen. Válec s tímto záznamem nebyl znovu zaletován; předpokládám, že k tomu neměli prostředky; byl nalezen na zemi mezi několika volnými kameny, které zřejmě spadly spolu s ním z vrcholu mohyly. Hobson odstranil všechny kameny této mohyly až na zem a znovu ji postavil.

Texty zpráv

Plný text zprávy (v originále i neumělém překladu do češtiny) je uveden níže. O textu a dataci zpráv jsou vedeny poměrně zásadní polemiky, jisté je to, že text první zprávy obsahuje jednu faktickou chybu: výprava podle všeho přezimovala na Beecheyho ostrově v zimě 1845/46, nikoli 1846/47.

V případě druhé zprávy stojí za povšimnutí (k detailnější diskusi se snad dostaneme později) tři body:

• Velitel výpravy John Franklin podle ní umírá pouze dva týdny po napsání prvního sdělení.
• Výprava utrpěla poměrně značné ztráty na lidech, přičemž výrazně větší podíl obětí byl mezi důstojníky.
• Text rozsáhle a dosti nejasně popisuje okolnosti a místo nálezu papíru, na kterém je zpráva napsána - a který přitom na ostrov uložili jejich kolegové z výpravy. Na druhou stranu se ve zprávě neuvádí příčina úmrtí velitele výpravy ani dalších obětí a další plány výpravy - klíčová informace pro případné záchrance - je uvedena spíše mimochodem, jako dovětek pod podpisy, jako něco, co si její autoři vzpomněli uvést až dodatečně.

Poznámky k českým překladům:

1. Mohou obsahovat drobnější chyby (hodnosti, zkratky), pokusím se ještě dopilovat.
2. Snažil jsem se o spíše doslovný překlad než o stylistickou obratnost, protože se mi zdá, že i originály jsou místy psány kostrbatě (což je v podmínkách jejich vzniku částečně pochopitelné - proč jen částečně, k tomu se snad dostanu později). Nevylučuji ovšem, že dojem kostrbatosti originálu je zaviněn mou špatnou znalostí angličtiny.
3. Každopádně jakékoli vylepšení překladů je vřele vítáno.

Anglický text zprávy z roku 1847

28 of May 1847 H.M.Ships Erebus and Terror Wintered in the Ice in Lat. 70°5'N Long. 98°.23'W Having wintered in 1846-7 at Beechey Island in Lat 74°43'28"N Long 91°39'15"W After having ascended Wellington Channel to Lat 77° and returned by the West side of Cornwallis Island. Sir John Franklin commanding the Expedition. All well Party consisting of 2 Officers and 6 Men left the ships on Monday 24th May 1847.—Gm. Gore, Lieut., Chas. F. DesVoeux, Mate

Český překlad zprávy z roku 1847

28. května 1847 Lodě Jejího Veličenstva Erebus a Terror přezimovaly v ledu v zeměpisné šířce 70°5'S délce 98°23'Z Přezimování 1846-7 na Beecheyho ostrově v zeměpisné šířce 74°43'28"S délce 91°39'15"Z po proplutí Wellingtonovým kanálem po zeměpisnou šířku 77° a návratu po západní straně Cornwallisova ostrova. Sir John Franklin velí expedici. Vše v pořádku Oddíl sestávající z 2 důstojníků a 6 mužů opustil lodě v pondělí 24. května 1847.—Gm. Gore, por., Chas. F. DesVoeux, poddůstojník

Anglický text zprávy z roku 1848

[25th April, 1]848 H.M. Ship[s] Terror and Erebus were deserted on the 22nd April 5 leagues NNW of this, [hav]ing been beset since 12th Sept 1846. The officers and crews consisting of 105 souls under the command [of Cap]tain F. R. M. Crozier landed here—in Lat. 69°37'42" Long. 98°41'. [This p]aper was found by Lt. Irving under the cairn supposed to have been built by Sir James Ross in 1831, 4 miles to the Northward—where it had been deposited by the late Commander Gore in May 1847. Sir James Ross' pillar has not however been found and the paper has been transferred to this position which is that in which Sir J. Ross' pillar was erected—Sir John Franklin died on the 11th of June 1847 and the total loss by deaths in the Expedition has been to this date 9 officers and 15 men. James Fitzjames Captain HMS Erebus F. R. M. Crozier Captain & Senior Offr And start on tomorrow 26th for Backs Fish River

Text v hranatých závorkách v originální zprávě chybí a je doplněn podle R. Cyriaxe.

Český překlad zprávy z roku 1848

25. dubna 1848 Lodě Jejího Veličenstva Terror and Erebus byly opuštěny 22. dubna 5 leguí SSZ od tohoto místa jsouce uvězněny od 12. září 1846. Důstojníci a posádka sestávající ze 105 duší pod velením kapitána F. R. M. Croziera přistáli zde - na šířce 69°37'42" délce 98°41' Tento dokument byl nalezen poručíkem Irvingem pod mohylou, o níž se předpokládá, že ji postavil Sir James Ross v roce 1831 — 4 míle severně — kde byl uložen zesnulým komandérem Gorem v květnu 1847. Pilíř Sira Jamese Rosse však nebyl nalezen a dokument byl přenesen do této pozice, která je tou, kde byl vztyčen pilíř Sira J. Rosse — Sir John Franklin zemřel 11. června 1847 a celkové ztráty úmrtími v této expedici jsou k tomuto datu 9 důstojníků a 15 mužů.—James Fitzjames kapitán HMS Erebus F. R. M. Crozier kapitán & starší důstojník A vyrážíme zítra 26. k Backově rybí řece

Rossova mohyla

Jednou z nejméně jasných pasáží posledního dochovaného vzkazu Franklinovy expedice jsou zmínky o mohyle ("cairn") a "pilíři" ("pillar") Jamese Clarka Rosse. J. C. Ross navštívil a pojmenoval Victory Point 29. května 1830 (ve zprávě je chybně uveden rok 1831) a ohledně mohyly (cairn) v knize Narrative of a second voyage in search of a north-west passage, and of a residence in the Arctic regions during the years 1829, 1830, 1831, 1832, 1833 píše následující:

On Victory point we erected a cairn of stones six feet high, and we enclosed in it a canister containing a brief account of the proceedings of the expedition since its departure from England. Such has been the custom, and to that it was our business to conform; though I must say, that we did not entertain the most remote hope that our little history would ever meet an European's eye, even had it escaped the accident of falling into the hands of the Esquimaux.

Český překlad:

Na Victory Pointu jsme vztyčili mohylu z kamenů vysokou šest stop a do ní jsem uložili nádobu ("kanystr") obsahující stručný popis osudů expedice od jejího odplutí z Anglie. Takový je zvyk a tomu bylo naší povinností vyhovět; ačkoli musím říci, že jsme se netěšili ani nejmenší nadějí, že náš malý příběh by kdy zhlédlo oko Evropana, a to i v případě, že by nepadl do rukou Eskymáků.

O "pilíři" - "pillar" jsou ve výše uvedené knize pouze dvě zmínky a obě se týkají zcela jiného místa: jde o věc, na které byl připevněn teploměr.

Možné vysvětlení

Zdá se, že "pillar" může být v angličtině i mohyla (ačkoli evidentně v tom jistý rozdíl je a v arktických cestopisech se setkáváme s pojmem "cairn", nikoli "pillar"). Peter Carney upozornil, že Crozier se domníval, že se s posádkami Erebu a Terroru vylodil na Victory Pointu, ovšem ve skutečnosti se nacházel několik mil jižněji. Text ve Fitzjamesově a Crozierově zprávě by tedy mohl mít z pohledu jeho autorů následující význam (kurzívou doplněné pasáže, resp. výklad):

Tento dokument byl nalezen poručíkem Irvingem pod mohylou, o níž se předpokládá, že ji postavil Sir James Ross v roce 1831 (ale není to ta, o které píše ve své knize, protože neleží na správném místě; prostě Ross asi postavil ještě nějakou mohylu, o které se v knize nezmínil) — 4 míle severně — kde byl uložen zesnulým komandérem Gorem v květnu 1847. Pilíř (velká mohyla, o které Ross píše, že ji postavil na Victory Pointu) Sira Jamese Rosse však nebyl nalezen a dokument byl přenesen do této pozice (kde jsme se vylodili), která je tou, kde byl vztyčen pilíř Sira J. Rosse (ale teď tu ten pilíř není, jen z četby víme, že by tu měl být)

Ve skutečnosti ovšem mohyla "4 míle severně" byla patrně Rossovou mohylou na správném Victory Pointu a Rossův pilíř na místě vylodění chyběl prostě proto, že tam nikdy nestál.

Výše uvedená hypotéza samozřejmě neřeší, proč se vůbec velitelé výpravy nepodstatnou epizodou s neúspěšným hledání Rossova pilíře (ať už to v jejich myslích bylo cokoli) vůbec ve zprávě zabývali.

Související stránky

• Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay

Externí odkazy

• Is the conventional interpretation of the ‘Victory Point’ note wrong?
  William Battersby. Hidden Tracks, 10.4.2009
  Alternativní interpretace textu zprávy Franklinovy expedice z Victory Pointu.
• Observations on the Victory Point Record
  Logan Zachary. illuminator dot blog
  Články na blogu týkající se zprávy zanechané Franklinovou expedicí na Ostrově krále Viléma. Velmi podrobné analýzy různých aspektů zprávy včetně fotokopií zprávy a jejích faksmilí ve velkém rozlišení.
• The "Other" Franklin Record
  Russell Potter. Visions of the North, 2.7.2013
  Popis druhé zprávy (1847, nalezené jižně od Victory Pointu) z Ostrova krále Viléma.
• The Victory Point Record
  Russell Potter. Visions of the North, 8.4.2009
  Shrnutí základních faktů a nejasností kolem zprávy zanechané Fitzjamesem a Crozierem na Victory Pointu.
• Two Words - The Victory Point Record
  David C. Woodman. Aglooka - Long Strider
  Úvaha o formulacích ve zprávě Franklinovy expedice na Ostrově krále Viléma.

Zdroje a poznámky