"Zjevení" z Londonderry

V roce 1889 vydal Joseph Henry Skewes vikář v kostele Svaté Trojice v Liverpoolu a bývalý prezident "Liverpoolské asociace pro mentální vědy" (The Liverpool Mental Science Association) knihu Sir John Franklin: the true secret of the discovery of his fate: A "revelation": A little child shall lead them., tedy česky: "Sir John Franklin. Opravdové tajemství objevení jeho osudu. Zjevení. Malé dítě je povede."

Skewes v knize, psané značně patetickým a bulvárním stylem, uvádí, že k objevu místa vylodění Franklinovy expedice na Victory Pointu vedlo "zjevení", zpráva, kterou své sestře předala v roce 1849 zesnulá dcera irského loďaře Williama Coppina Louisa, řečená Weesy. Toto tvrzení rozhodně odmítl Leopold McClintock a Sophia Cracroftová. V reakci na McClintockovo obvinění, že jde o vymyšlenou historku a že něco takového by se nemohlo stát za života Jane Franklinové, vydal Skewes v roce 1890 druhé vydání, ve kterém McClintockovo obvinění na základě dochované korespondence vyvrací.

První vydání Skewesovy knihy

V prvních třech kapitolách líčí značně bulvárním stylem dějiny hledání Severozápadního průjezdu včetně Franklinovy expedice a pátrání po ní. K jádru věci se Skewes dostává v kapitole čtvrté. Stručně shrnuto, tvrdí v ní následující:

Duch zesnulé dívenky

Po smrti Weesy Coppinové se jejím sourozencům po dva roky zdálo, že je jejich zesnulá sestra stále s nimi. Bylo pro ni vždy prostřeno u stolu a občas ji její oblíbený nejmladší bratr William (tehdy rok starý) viděl stát u zdi tak zřetelně, že se k ní rozběhl a úderem o zeď se odřel. Někdy se místo její vlastní podoby objevovala také koule namodralého světla. "Vidět" zesnulou Weesy dokázali pouze její sourozenci a otec, nikoli její matka ani teta (matčina sestra).

Jednoho večera v srpnu 1849 (3 měsíce po smrti Weesy) sdělila Anna, její tehdy sedmiletá sestra, své tetě, že na zdi vidí nápis Mr. Mackay is dead. Pan Mackay byl rodinný známý, kterého měly děti rády, takže informace vzbudila v tetě zvědavost a druhého dne se nechala optat na zdraví páně Mackayovo. Posel se vrátil se zprávou, že pan Mackay tuto noc zemřel.

Zjevení polohy Franklinovy výpravy

V říjnu 1849 jednoho večera teta požádala Annu, aby se Weesy, která byla opět "přítomna", zeptala, kde se nachází sir John Franklin (pátrání po jeho výpravě bylo tehdy celonárodním tématem) a jak by bylo možno se k němu dostat. Zjevení Weesy zmizelo a místnost zaplnila arktická scenérie (opět viditelná jen dětem): dvě lodi zamrzlé v ledu a téměř úplně pokryté sněhem. Ledem vedl k lodím kanál (z dalšího vyplývá, že je míněn průliv, nikoli trhlina v ledu). Anna se začala třást chladem. Scénu, ve formě plánku, Anna okamžitě s velkou chutí nakreslila.

Na protější stěně se dále objevila vysoká, zaoblená, ručně psaná a asi tři palce široká písmena, tvořící text: Erebus and Terror, Sir John Franklin, Lancaster Sound, Prince Regent Inlet, Point Victory, Victoria Channel.

Skewes dále pokračuje:

As to the channel, seen by and drawn on the chart, no such place, at this time, was known, much less marked on any chart, or map, of the Polar regions. Cognisant of this, and believing in the impossibility of such a place being in existence, the father, on examining his little daughter's chart, was incredulous as to its correctness, and particularly so, as to the channel, which was marked out as leading to the ice-enclosed ships.

Pokud se týká kanálu [průlivu], viděného a nakresleného na plánku, v té době nebyl žádný takový znám, tím méně zakreslen na jakémkoli plánu či mapě polárních oblastí. Vědom si toho a nevěříce, že by takové místo mohlo existovat, otec, zkoumající plán své malé dcery, nevěřil v jeho správnost a zejména ne v existenci kanálu, který byl zakreslen jako vedoucí k lodím obklopeným ledem.

Z dalšího popisu v knize není zcela zřejmé, který "neznámý průliv" má autor na mysli. V úvahu přicházejí Peel Sound a Bellotova úžina, ale ztotožnění "zjeveného" kanálu s kteroukoli z těchto úžin je problematické.

Setkání Coppina s lady Franklinovou

Na naléhání ženy a švagrové se v listopadu 1849 William Coppin nakonec rozhodl napsat o celém případu lady Franklinové a poslat jí plánek namalovaný jeho dcerou. Na poslední chvíli však usoudil, že by příběhu nikdo nevěřil, a dopis zůstal neodeslán.

V květnu 1850 se Coppin během svého pobytu v Liverpoolu přece jen rozhodl o zjevení Jane Franklinovou informovat (pod dojmem zpráv o chystané expedici vypravené lady Franklinovou). V té době převládal názor, že Erebus a Terror pokračovaly z Beecheyho ostrova na sever Wellingtonovým kanálem, protože cesta na jih/jihozápad byla v době pátrání po Franklinově výpravě zatarasená ledem, zatímco podle "zjevení" (a jak dnes víme, i ve skutečnosti) se Franklinovy lodě vydaly (přibližně) směrem na jih.

Setkání s lady Franklinovou popisuje Skewes takto:

Before he [Coppin] had given half of his narrative her Ladyship's countenance suddenly presented an almost super-human brightness, and she exclaimed, "It is all true! It is all true! Your children are right. Three months before Sir John set sail, we were sitting by the fire, when he said: 'Jane, recollect, if I find any difficulty I shall seek to return by the American Continent, and if I fail in that I shall go up by the Great Fish River, and so get to the Hudson Bay Territory.'"

Dříve než se [Coppin] dostal do poloviny svého líčení, vzezření lady nabylo téměř nadpozemské jasnosti a ona vykřikla: "Je to všechno pravda! Je to všechno pravda! Vaše děti mají pravdu. Tři měsíce před tím, než sir John odplul, jsme seděli u krbu a on mi řekl: 'Jane, pamatuj, jestli se dostanu do potíží, budu se snažit vrátit kolem amerického kontinentu, a pokud se mi to nepodaří, půjdu proti proudu Velké rybí řeky a tak se dostanu do teritoria Společnosti Hudsonova zálivu.'"

Vliv "Zjevení" na pátrání po Franklinovi

V kapitole VI Skewes podrobně rozebírá údajný vliv "Zjevení" na další pátrání po Franklinově výpravě. Po návratu do Londonderry Coppin zaslal lady Franklinové

the chart, and its accompanying statement, as taken down in his little daughter's own words. As a postscript to the statement, the Captain wrote as follows :—"I beg to call your Ladyship's special attention to the words 'Point Victory, Victoria Channel,' which were brought so often before the child.

plánek a k němu doprovodnou výpověď, jak byla zachycena ve slovech jeho malé dcery. V dodatku k záznamu kapitán dopsal: 'Dovoluji si Vás zvláště upozornit na slova 'Point Victory, Viktoriin kanál', které se dítěti tak tak často zjevovaly.'

První vydání knihy neobsahuje samotný plánek, ale jen jeho popis:

On the left were the two ships, as if built in for the winter; these were in a locality to which no one had supposed that the ships of her husband had gone; then, as if leading down to them, from the right, was a channel, which no one knew anything about. Besides this, to place the locality beyond all doubt, there had appeared on the wall, "Lancaster Sound, Prince Regent Inlet." From this Regent Inlet, on the right, the channel went away to the left, being guided by Point Victory, as well as the Victoria Channel, in which place the Erebus and Terror were ice imprisoned.

Vlevo [tj. na západě, plánek měl zřejmě být orientován severem nahoru] byly dvě lodě připravené na zimu; byly v lokalitě, o které nikdo nepředpokládal, že by tam lodě jejího manžela pluly; dále, jako by vedl dolů k nim, zprava, byl kanál, o němž nikdo nic nevěděl. [?] Kromě toho, aby byla poloha lokality zcela jasná, na zdi se objevilo 'Lancaster Sound, Prince Regent Inlet'. Z toho Regentova zálivu, vpravo, vedl kanál doleva [jiný kanál než výše?], vedoucí k Point Victory, stejně jako Viktoriin kanál, v kterémžto místě byly Erebus a Terror uvězněny v ledu.

Skewes naznačuje, že díky Coppinově informaci vydala lady Franklinová kapitánu Charlesi Forsythovi, který velel jí vyslané expedici na lodi Princ Albert, instrukce, aby se soustředila na průzkum zálivu Prince regenta a západní Boothie. V té době skutečně vládl většinový názor, že Franklin pokračoval na sever Wellingtonovým průlivem.

Princ Albert vyplul z Abeerdenu 5. června 1850. Forsyth však instrukce nesplnil a po krátké návštěvě zálivu Prince regenta se po 4 měsících vrátil do Anglie. což prý Jane Franklinovou nemálo rozladilo.

Lady Franklinová mezitím údajně vyjádřila přání vidět osobně dítě, jehož oči viděly . To prý kvůli invaliditě paní Coppinové a dalším rodinným problémům nebylo možné. Možná však zjevně byla návštěva kapitána Williama Kennedyho, kterého Jane Franklinová pověřila velením druhé plavbě Prince Alberta. Ten (z pověření lady Franklinové) strávil 3 dny v domácnosti Coppinových, aby ověřil okolnosti ohledně "Zjevení". Údajně byl natolik přesvědčen o pravdivosti Annina líčení, že jí slíbil věnovat jakoukoli odměnu, kterou by případně dostal za objev sira Johna.

Princ Albert vyplul na druhou plavbu pod velením Kennedyho 22. května 1851. Objevil Bellotovu úžinu, která odděluje poloostrov Boothia od ostrova Sommerset, ale místo aby pokračoval touto úžinou (jak prý podle "Zjevení" měl) a dospěl tak k Point Victory, vrátil se zpátky na sever a posléze do Anglie.

Kapitola dále líčí další pátrání po Franklinově expedici, přičemž výsledky McClintockovy expedice pochopitelně prezentuje jako definitivní potvrzení potvrzení pravdivosti "Zjevení". Toto své tvrzení dokládá i přetisknutím dopisů Williama Kennedyho z roku 1860, adresovaných Williamu Coppinovi, v nichž Kennedy zmiňuje "Zjevení" a doslova píše:

Had I followed the route your little girl pointed out, I should have carried away from McClintock that honour, fame, and reward which he is now enjoying from the success that attended his expedition [...]

Kdybych byl následoval cestu, kterou ukázala vaše dívčina, mohl jsem místo McClintocka získat všechnu čest, slávu a odměnu, které se nyní těší díky úspěchu, který potkal jeho expedici [...]

Coppinův podíl na pátrání po Franklinovi

Vedle hlavního poselství, jímž je podat "Zjevení" jako zásadní informaci, která nakonec vedla k nálezu pozůstatků Franklinovy expedice, Skewes ve své knize popisuje i další údajné zásluhy Williama Coppina o pátrání po Franklinovi.

Coppin měl mj. pomoci shánět peníze , pomáhal posuzovat náročnost případné opravy člunu zanechaného v přístavu Leopold a také prý lady Franklinové doporučil kapitána McClintocka jako velitele expedice, která konečně dospěla do míst označených ve "Zjevení".

Speciálně se pak měl Coppin zasloužit o francouzského poručíka Josepha Réného Bellota. Tomu prý pomohl vytvořit malou kajutu na palubě Prince Alberta, takže se mohl zúčastnit jeho druhé plavby, a přispěl mu i 15 liber na výstroj. Po jeho smrti (Bellot se utopil ve Wellingtonově průlivu 18. srpna 1853) přispěl do sbírky, z jejíhož výtěžku byl postaven památník v Greenwichi na břehu Temže a zbytek peněz byl zaslán Bellotově matce a sestře.

Skewesovy teorie o "mechanismu" "Zjevení"

V kapitole VII. Skewes podrobně rozebírá, čím podle jeho názoru "Zjevení" bylo, na kteroužto kapitolu hlubší zájemce o povahu údajného jevu odkazuji. Zde uveďme jen tři zásadní body:

• Zprávu o smrti Mackaye vysvětluje Skewes telepatií, neboť mezi Coppinovými dětmi a umírajícím existovalo přátelské pouto.
• Naopak zpráva o poloze Franklinovy výpravy je podle něj čistě nadpřirozená záležitost, dílo božské Prozřetelenosti, neboť mezi Coppinovými dětmi a posádkami Erebu a Terroru žádné zvláštní pouto nebylo.
• Zobrazení písmen/textů na zdi je dílo mysli "přijímajícího" (tedy Coppinovy dcery Anny), jeho zpracování přijaté informace. Není to (velmi volně řečeno jazykem dnešní doby) tak, že by "duch" promítal písmena na zeď.

Reakce McClintocka na knihu

Skewesova kniha získala značnou publicitu v tisku (i když už tehdy někteří recenzenti poukazovali na exaltovaný a rozvláčný styl knihy) a přiměla k reakci i kontradmirála Leopolda McClintocka, jehož výprava údajně potvrdila pravdivost "Zjevení".

McClintock v dopisech novinám nejprve uvedl, že the whole story of the Londonderry vision is so ridiculous that I hesitate to mention it, tedy že celý příběh zjevení z Londonderry je natolik směšný, že se zdráhám o něm vůbec zmiňovat. Nicméně aby si jeho mlčení někteří nevykládali jako potvrzení pravdivosti příběhu, McClintock výslovně odmítl, že by trasa jeho pátrání byla nějak ovlivněna "Zjevením", neboť to, že je potřeba pátrat na Ostrově krále Viléma, byla známo už od roku 1854 (McClintock zjevně míní zprávy získané dr. Rae).

McClintock dále konstatuje, že v počátku pátrání po Franklinovi byl velký nadbytek podobných zjevení a zpráv jasnovidců, přičemž velká část pocházela z Ameriky. Lady Franklinová byla zaplavena těmito 'zjeveními'. Zdvořile jim naslouchala, ale nebyla žádným z nich ovlivněna. Kolem žádného z nich nebyla žádná záhada nebo tajemství [utajování]. McClintock dále uvádí, že Princ Albert měl prozkoumat Záliv prince regenta čistě proto, že ostatní oblasti již byly pokryty jinými expedicemi.

Podle samotného Skewese zaslal McClintock svoje reakce do novin Liverpool Courier (4. června 1889), Liverpool Mercury (4. června 1889) a Liverpool Daily Post (6. června 1889). Bohužel, tyto noviny nejsou k dispozici online, proto je výše odkaz na shrnující článek v novozélandských novinách.

Podle Skewese McClintock v dopisech novinám rovněž prohlásil, že Skewes se stal obhájcem příběhu, který by nemohl být vykonstruován během života lady Franklinové.

Skewes rovněž cituje McClintockův výrok: I am also authorised by Miss Cracroft, Lady Franklin's niece and constant companion, to assert the same in her name. (Jsem také zmocněn slečnou Cracroftovou, neteří lady Franklinovou a její stálou společnicí, prohlásit totéž i v jejím jménu.). K tomu je třeba podotknout, že Sophie Cracroftová byla tou dobou pravděpodobně téměř slepá a Skewesovu knihou zřejmě nečetla.

"Obrana"

Skewes připravil v druhé polovině roku 1889 2. vydání své knihy, které opatřil dodatkem, "Obranou". Kniha vyšla v roce 1890. V dodatku Skewes přináší nové důkazy pro svá tvrzení a nevybíravě se obouvá do McClintocka a částečně i do slečny Cracroftové.

Klíčovým důkazem, který skutečně dokazuje, že McClintock neměl pravdu, když tvrdil, že lady Franklinová nepřikládala "Zjevení" žádnou váhu, jsou dopisy psané Jane Franklinovou a Sophií Cracroftovou, které Skewes v "Obraně" obsáhle cituje. Dopisy jsou zřejmě pravé a Skewes uvádí, že Sophie Cracroftová odmítala povolit jejich publikaci v prvním vydání knihy; pro druhé vydání se již Skewes rozhodl nebrat na její námitky zřetel. Pravdivost jeho potvrzení potvrzuje i to, že už v prvním vydání uvádí, že má k dispozici důležité dokumenty, které však nesmí citovat.

"Obrana" dále obsahuje dopisy "Malého dítěte" (ani nyní se Ann Coppinová nerozhodla vyjít z anonymity) a švagrové pana Coppina Harriet Smithové, která svým dotazem po Johnu Franklinovi celý příběh odstartovala. Dopisy vesměs potvrzují Skewesova tvrzení, ale přesto jsou zde dvě důležité drobnosti, které Skewesem vytvářený obraz narušují. Ann Coppinová uvádí, že jí lady Franklinová věnovala knihu o plavbě Foxe s věnováním „… na památku Tvého hlubokého zájmu o arktickou expedici.“ Jako věnování dívce, která má podle Skewese mít hlavní zásluhu na objasnění osudů Franklinovy výpravy, to zní přinejmenším velmi málo vděčně. A totéž se týká dopisu, v němž Jane Franklinová (na Coppinův výslovný dotaz!) potvrzuje, že McClintockovy zprávy odpovídají tomu, co bylo ve "Zjevení". Dopis také nevyznívá jako odpověď osobě, kterou by Jane Franklinová považovala za jednoho z hlavních strůjců úspěchu McClintockova pátrání.

Plánek polohy lodí

Plánek polohy lodí, který nakreslila Anne Coppinová, odeslal Willam Coppin lady Franklinové. Podle Skewese Coppin žádal po smrti Jane Franklinové Sophii Cracroftovou (v roce 1885) o jeho vrácení, ale marně. Skewes podezírá McClintocka, že přesvědčil slečnu Cracroftovou, aby plánek nevracela.

Coppin se údajně pokusil plánek získat zpět soudní cestou, ale kvůli problému s advokátem a nedostatku financí k soudu nedošlo. Originální plánek byl pravděpodobně ztracen, eventuálně úmyslně zničen (možná Sophií Cracroftovou při pořádání pozůstalosti lady Franklinové).

Druhé vydání Skewesovy knihy přesto plánek, viz obrázek níže, obsahuje. Nejde však o originální plánek, ale o upravenou reprodukci náčrtku, který autorovi zaslal 28. dubna 1889 kapitán Parker Snow, druhý muž ve velení první plavby Prince Alberta.

V knize je mapka na výšku (sever nahoře), zde jsme ji pro lepší čitelnost otočili o 90° doprava (sever je tedy vpravo).

Klíčové jsou připojené vysvětlující poznámky k mapce, z nichž vyplývá následující: Parker Snow měl vlastní verzi mapky, nakreslenou podle informací od lady Franklinové, ve svém zápisníku. Tato mapka je "přesně překreslena" v orámovaném obdélníku v pravé (severní) části mapy. Zbytek se Parkerovi do zápisníku nevešel a byl nakreslen Snowem dodatečně (tj. zřejmě v roce 1889) po paměti podle toho, co mu v roce 1850 sdělila lady Franklinová při jejich půlnočním rozhovoru. Kanál vedoucí z průlivu Prince regenta do Viktoriiny úžiny, tj. zřejmě v době "Zjevení" neznámá Bellotova úžina, není na Snowově plánku. Skewes nevysvětluje, proč ji do plánku dokreslil, a připouští, že bez přístupu k původní mapce nelze správnost plánku ověřit. Coppin prý potvrdil, že nakolik si pamatuje, plánek v hlavních rysech odpovídá plánku nakreslenému jeho dcerou.

Skutečný obsah zjevení

Skewesovi je třeba přiznat, že se zřejmě poctivě snažil dobrat pravdy a uváděl všechna "fakta" tak, jak je byl schopen zjistit. To patrně nelze říci o druhé straně, tedy o Leopoldu McClintockovi a Sophii Cracroftové. Kromě snah zamezit publikaci dopisů adresovaných Williamu Coppinovi se v pozůstalosti Jane Franklinové resp. Sophie Cracroftové se nedochovaly žádné dopisy od Williama Coppina ani mapka, kterou jeho dcera nakreslila a kterou slečna Sophie odmítala Coppinovi vrátit. Lze předpokládat, že byly úmyslně zničeny.

Pokud by tyto dokumenty byly k dispozici, dalo by se snadno zjistit, zda "Zjevení" skutečně správně předpovědělo, že informace o Franklinově výpravě je třeba hledat na Victory Point.

Existuje však věrohodná kopie podstatných částí původního dopisu, v němž Coppin lady Franklinové popisoval "Zjevení". Na tuto kopii na svém blogu upozornil Peter Carney (jemuž vděčím za další podrobnosti, v původním článku na blogu neuvedené). Kopii patrně nechal pořídit Leopold McClintock, neboť v jejím závěru je uvedeno:

Carefully compared with an original letter in the possession of Miss Cracroft and found to be an exact copy. The original we have compared with a letter dated Londonderry Dec. 25 1850 and signed William Coppin and we have no doubt that both are written by the same person. [signed] J.INGLIS D. KEIGWIN. Trinity House, 27 Feb. 1891.

Trinity House je britská organizace pečující o pobřežní majáky a jejím členem byl i McClintock.

Tento dokument především ukazuje, že "Zjevení" neznělo tak, jak uvádí Skewes, ale tak, jak je uvedeno na obrázku (načítaném z blogu Petera Carneye) níže:

"Ve skutečnosti" tedy "Zjevení" bylo sérií písmen: B.S., P.R.I., N.F., S.J.F., a B.V.F.R.G.R.L.S.P.F.M.F.M. a dále obsahovalo celá slova „Victory“ a „Victoria“.

V průvodním dopise pak Coppin interpretuje B.S. jako Barrow‘s Strait (Barrowovu úžinu), P.R.I. jako Prince Regent’s Inlet (Záliv prince regenta) a S.J.F. jako Sir John Franklin.

Klíčová je pak Coppinova formulace, že je sir John v Zálivu prince regenta, … patrně ve Victory ve Felixově přístavu … (Victory byla loď Johna Rosse, která zde byla zanechána v roce 1832). V originále: constantly lead me to believe that S John is in Prince Regent's Inlet off Barrow's Strait, likely in the Victory in Felix Harbour or not far from it at this moment.

"Zjevení" tedy v žádném případě neurčilo správnou polohu Franklinovy výpravy (k udanému místu se Franklinovi muži nikdy ani nepřiblížili). Na druhou stranu udaná pozice odpovídá tomu, že obě výpravy Prince Alberta měly za úkol pátrat v Zálivu prince regenta.

Vliv zjevení na pátrání po Franklinově výpravě

Je pravděpodobné, že "Zjevení" přispělo k tomu, že Princ Albert pátral po Franklinovi v Zálivu prince regenta. To sice nevedlo a nemohlo vést k objevu ztracené expedice, ale při druhé plavbě Prince Alberta byla objevena Bellotova úžina. Tu při své M'Clintockova výprava (1857-59) využil Leopold McClintock při saňové výpravě na Ostrov krále Viléma, kde objevil pozůstatky Franklinovy expedice.

Motivace aktérů příběhu

Bez případného objevu dalších archivních dokumentů lze těžko doufat, že se někdy dozvíme motivace jednotlivých aktérů případu "Zjevení z Londonderry".

V případě Sophie Cracroftové je patrná snaha potlačit jakékoli informace o kontaktech mezi ní a Jane Franklinovou na straně jedné a Williamem Coppinem na straně druhé. To se projevilo nejen odepřením souhlasu k publikaci jejich dopisů zaslaných Coppinovi, ale zřejmě i zničením důležitých dokumentů včetně originálu mapky nakreslené Ann Coppinovou. Motivace v tomto případě byla patrně náboženská: slečna Cracroftová se nejspíše domnívala, že je zahanbující, že s lady Franklinovou na nějakou dobu důvěřovaly informacím ze "Zjevení".

Leopold McClintock, který se rovněž snažil popřít pravdivost celého příběhy, se mohl cítit uražen tím, že si část jeho zásluh na objevení reliktů a zpráv Franklinovy výpravy nárokuje Coppinova rodina. Další motivací mohla být prostě snaha pomoci dlouholeté přítelkyni slečně Sophii a ochránit památku Jane Franklinové.

Joseph Henry Skewes jako zájemce o "mentální vědy" musel celý příběh tak, jak se s ním seznámil, považovat za jasné potvrzení pravdivosti své "vědy" a měl tedy jistě jasný zájem na jeho popularizaci.

Nejzáhadnější je motivace Coppinovy rodiny. Skewes uvádí, že William Coppin nesouhlasil s publikací případu v Dickensově časopise Household Words a to s argumentem, že musí chránit soukromí své rodiny. V knize také nejsou publikována jména žádného člena Coppinovy rodiny (s výjimkou otce rodiny). Dokonce i v roce 1890 již padesátiletá Ann Coppinová se pod svůj dopis publikovaný v 2. vydání Skewesovy knihy podepisuje Little Child, Malé dítě.

Měl William Coppin ve stáří pocit, že jeho zásluhy na objasnění osudu Franklinovy expedice zůstaly nedoceněny a chtěl tuto domnělou utrpěnou křivdu napravit? Či snad šlo o nějakou iniciativu "malé" Ann, která ve svém dopise doslova potvrzuje - jak víme, nesprávné - Skewesovo znění "Zjevení"? A pokud jde o samotný obsah "Zjevení": bylo podstatné zkreslení jeho obsahu přirozeným výsledkem selhávající paměti a přirozené snahy o "vylepšování historky", jak se domnívá např. Peter Carney v již zmíněném článku na svém blogu? Nebo šlo o úmyslný podvod, ať už jeho motivací byla sláva či peníze?

Související stránky

• Joseph Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate
• William Coppin
• Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

Zdroje a poznámky