Pátrání po Franklinově expedici

Pátrání po Franklinově expedici pokrývá období od roku 1847, kdy se objevují první obavy o její osud a jsou formulovány první plány pátrání, až do současnosti. Zatímco zpočátku je cílem zachránit účastníky expedice, postupně se důraz přesouvá na hledání deníků expedice, lodí, tělesných pozůstatků a dalších artefaktů, které by mohly zodpovědět dosud nejasné příčiny její zkázy.

Upozornění: pojem "pátrání po Franklinově expedici" je samozřejmě mnohem širší, než jak ho nyní pojímá tato stránka, a zahrnuje v podstatě veškerou činnost v tomto směru včetně aktivit, jejichž aktéři nikdy nenavštívili Arktidu (vzpomeňme např. lady Franklinovou a její neúnavný boj za další a další pátrání po jejím manželovi). Do budoucna lze proto počítat s oddělením níže uvedeného seznamu expedic do samostatné stránky, zatímco zde bude uveden širší přehled všech možných aktivit směřujících k objasnění osudu Franklinovy expedice.

Komplikovanost pátrání

Pokusy o nalezení a záchranu Franklinovy expedice negativně ovlivnily zejména dva faktory:

• Neexistoval žádný nouzový plán, žádná domluva, kde v případě neúspěchu (uvíznutí, ztroskotání) budou Franklinovi muži hledat záchranu. Neexistence takového plánu samozřejmě limitovala i rozhodování velitelů samotné expedice.
• V rozporu minimálně s duchem, ne-li přímo literou instrukcí od Admirality nezanechala Franklinova výprava během prvních dvou let trvání expedice žádné zprávy o svém dosavadním postupu, stavu expedice a dalších úmyslech (resp. takové zprávy přes veškeré úsilí nebyly nalezeny). Dlouhou dobu se tak např. předpokládalo, že expedice z prvního zimoviště na Beecheyho ostrově odplula Wellingtonovým kanálem na sever (ve skutečnosti expedice pokračovala na západ a pak na jih).

Klasifikace expedic

Pokusů nalézt Franklinovu expedici či její pozůstatky bylo mnoho desítek a samotné jejich počítání a klasifikace je předmětem odborného článku W. Gilliese Rosse . Vzhledem k tomu, že následující text je z velké části založen na tomto článku, není článek dále výslovně citován, pokud to není nutné pro rozlišení použitých zdrojů.

V seznamu expedic na této stránce se omezíme na expedice či jiná pátrání v terénu (nepočítáme tedy nerealizované plány, analýzy archivních dokumentů či v moderní době například satelitních snímků, případně "výpravy" spiritistických médií apod.).

Počet expedic

Paradoxně asi největší problém zde představuje definice samotného pojmu expedice (výprava). Záchranné expedice často sestávaly z mnoha lodí (až pěti v případě Belcherovy expedice), které se v některých případech plánovaně či neplánovaně na kratší či delší dobu rozdělily, nebo naopak více či méně náhodně setkaly a přezimovaly spolu ve stejné oblasti. Expedicím byly také z Anglie dopravovány zásoby dalšími loděmi (zde je evidujeme jako samostatné zásobovací expedice). V některých případech byly plavby či pozemní výpravy "víceúčelové" a pátrání po Franklinovi bylo jen jedním z cílů (vedle lovu velryb či geografického průzkumu).

Naší ambicí tedy nebude dojít k přesnému součtu expedic (toto číslo se mimochodem podle výše citovaného článku W. G. Rosse pohybuje u různých autorů od 17 do více než 70...), ale přinést jejich přehled založený na Rossově článku, ale rozšířený i o hledačské expedice (viz dále).

Typy expedic

Z časového hlediska můžeme v souladu s W. G. Rossem expedice pátrající po osudu Franklinovy výpravy rozdělit na záchranné (v originále článku search expeditions) a hledačské. Zatímco záchranné expedice si kladly za hlavní cíl záchranu členů výpravy, hledačské expedice již věděly, že nikdo nepřežil, a šlo jim pouze o objasnění osudu expedice. Hranice je pochopitelně neostrá a sporná: je málo pravděpodobné, že McClintock v roce 1857 doufal v záchranu některého z Franklinových mužů, ač to teoreticky nebylo vyloučeno; naopak Hall v roce 1860 v takovou možnost rozhodně věřil.

Pro účely této stránky budeme za poslední expedici "záchranného" období považovat McClintockovu (1857-59).

Z hlediska použitých dopravních prostředků jsou expedice rozděleny na námořní a pozemní. I tato klasifikace je problematická, protože pozemní výpravy mohly zahrnovat plavbu na člunech a námořní expedice v mnoha případech vysílaly saňové výpravy, nebo se dokonce celá posádka lodi zachránila pěším pochodem po ledu. Pozemní výprava tedy znamená, že se do oblasti pátrání přesunula ze strany americké pevniny (a pochopitelně neměla k dispozici lodě, nejvýše čluny).

Z hlediska účelu expedice jsou (záchranné; k hledačským se dostaneme později) expedice rozděleny na pátrací, zásobovací, pomocné (v tomto případě jde o záchranu záchranných expedic) a víceúčelové. Na rozdíl od W. G. Rosse zde není zvláštní kolonka pro zrušené expedice (během jejich průběhu); informace o tom je uvedena na stránce expedice.

Seznam záchranných expedic

je uveden na samostatné stránce.

Hledačské expedice

Související stránky

• Nerealizované plány pátrání po Franklinově expedici
• Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

Externí odkazy

• A Divergent Opinion
  L. A. Learnmonth. The Beaver, Spring 1969, 1.3.1969
  Autor polemizuje s hypotézou (dnes víme, že nesprávnou) z článku "A Further Clue in the Franklin Mystery" (ve stejném čísle Beaveru), že měděné pláty nalezené kanadskou vojenskou expedicí v roce 1967 na ostrově O'Reilly pocházejí z vraku HMS Investigator, nikoli případně z některé lodi Franklinovy expedice.
• A Further Clue in the Franklin Mystery
  W. G. McKenzie. The Beaver, Spring 1969, 1.3.1969
  Popis pátrání kanadské armády v roce 1967 po pozůstatcích Franklinovy expedice na ostrově O'Reilly a v moři kolem něj. Autor předkládá hypotézu (dnes víme, že nesprávnou), že nalezené měděné pláty pochází z lodi HMS Investigator, nikoli z některé z lodí Franklinovy expedice (dnes víme, že se západně od ostrova nachází vrak HMS Erebus).
• Arctic expeditions. Return to an address of the Honourable the House of Commons, dated 10 May 1850; - for, copies of instructions from the Admiralty to Captain Austin, R.N., C.B., and to any other officers, in Her Majesty's Service engaged in Arctic expeditions, since the date of the last Parliamentary return
  10.5.1850
  Instrukce britské Admirality kapitánům lodí pátrajících po Franklinově expedici, vydáno v roce 1850. Na serveru Toronto Public Library.
• Finding the dead: bodies, bones and burials from the 1845 Franklin northwest passage Expedition
  Douglas R. Stenton. Polar Record, Volume 54, Issue 3, May 2018, pp. 197 - 212, 30.10.2018
• Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition
  Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park. Journal of Archaeological Science, Reports, 24.9.2024
  Srovnání profilů chromozomu Y ze zubu nalezeného na Ostrově krále Viléma (naleziště NgLj-2) a bukálního vzorku od dárce pocházejícího od jednoho z vyšších důstojníků expedice vedlo autory k identifikaci ostatků kapitána Jamese Fitzjamese z HMS Erebus.
• Missing Planks
  David C. Woodman. Aglooka - Long Strider, 1.5.2024
  Podrobný rozbor svědectví Inuitů o nálezu lodi Franklinovy expedice, do které udělali díru a tak ji potopili. Tento scénář neodpovídá stavu, v němž se HMS Erebus a HMS Terror nacházejí. Autor navrhuje dvě vysvětlení: buď že šlo ve skutečnosti o člun, anebo že se popisované příhoda odehrála výrazně dříve. Mohlo totiž jít o lodě zmizelé Knightovy expedice (1719 - po 1721), jejímž cílem bylo rovněž objevit Severozápadní průjezd.
• Notes on Franklin relics
  L. A. Learnmonth. Arctic Vol. 1 No. 2 (1948): Autumn: 122, 1.10.1948
  Článek popisuje nálezy kosterních pozůstatků na Ostrově krále Viléma a Adelaidině poloostrově v posledních letech s předpokladem, že jde o pozůstatky mužů Franklinovy expedice. Připojena jednoduchá mapa.
• Relics from Sir John Franklin's last expedition
  National Maritime Museum (Royal Museums Greenwich)
  Nalezené artefakty z Franklinovy poslední expedice ve sbírkách muzea v Greenwichi (nutno použít vyhledávání: tlačítko Start searching).
• Victorian prescience: The Lancet medical journal and the loss of the Franklin expedition, 1845–1859
  Keith Millar. Polar Record , Volume 59 , 2023 , e40, 12.12.2023
  Tato studie popisuje, jak časopis The Lancet v době zkázy expedice dospěl k závěrům, které se velmi podobají závěrům dnešního nejnovějšího výzkumu. Časopis v roce 1859 dospěl k závěru, že špatně vedené pátrání Admirality vystavilo posádky ledové pasti, což mělo fatální následky na výživu. Prozíravost časopisu Lancet byla podpořena nedávným výzkumem, který ukázal, že jedinečné fyzické podmínky, kterým výprava čelila, měly za následek výživu, v níž chyněly důležité vitamíny, což vysvětluje úmrtnost během třetí zimy a konečnou úplnou zkázu expedice.

Zdroje a poznámky