HMS Erebus

Bombová loď třídy Hecla HMS Erebus byla vlajkovou lodí Franklinovy expedice. Jejím kapitánem byl James Fitzjames a plavil se na ní velitel expedice sir John Franklin. Potopila se na jihu Viktoriiny úžiny patrně v rozmezí let 1848-1850. Její vrak byl nalezen 7. září 2014 pátrací expedicí kanadské vlády. Přesná poloha vraku je utajována kvůli jeho ochraně.

Konstrukce lodi

Loděnice v Pembroke kolem roku 1830 na dobové rytině.

HMS Erebus byla navržena sirem Henry Peakem a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826 jako poslední bombová loď třídy Hecla a předposlední bombová loď Královského námořnictva vůbec .

Její jméno pochází od boha věčné tmy Ereba (latinsky Erebus), jehož jménem se nazývá i nejhlubší a nejtemnější oblast podsvětí v řecké mytologii.

Délka lodi byla 105 stop (32 metrů) a maximální šířka 29 stop (8.84 metrů).

Stavba HMS Erebus započala patrně v roce 1824 a na vodu byla loď spuštěna 7. června 1826 .

Poté byla "pravděpodobně" odtažena odtažena do loděnic Královského námořnictva v Plymouthu, kde byla vybavena stěžni a plachtovím a vyzbrojena dvěma hmoždíři ráže 13 a 10 palců a deseti děly. , osmi 24 liberními a dvěma 6 liberními děly.

Služba jako bombová loď

Do konce roku 1827 se HMS Erebus nacházela "v záloze" ("in ordinary") v Devonportu.

Až 11. prosince 1827 na její palubu vstoupil její první kapitán, komandér George Haye.

HMS Erebus byla pod jeho velením připravena k plavbě (mj. byl její trup pod čarou ponoru pobit měděnými pláty jako ochrana proti šášeni lodní. 21. února 1828 pak Erebus vyplul na svoji dvouletou hlídkovou misi ve Středozemním moři.

Během "druhého roku plavby", tedy snad začátkem roku 1829, byl velitelem Erebu jmenován Philip Broke. Ten zůstal kapitánem lodi až do konce její středomořské mise.

HMS Erebus připlula 26. června 1830 zpět do Anglie do Portsmouthu, ve stejný den, kdy zemřel král Jiří IV., jehož na britském trůnu vystřídal Vilém IV. ("námořní král", po němž je pojmenován Ostrov krále Viléma, na němž o necelých 20 let později nalezne smrt většina mužů účastnících se poslední plavby Erebu – Franklinovy expedice).

20. července 1830 byla posádka HMS Erebus vyplacena , čímž oficiálně skončila první a poslední plavba Erebu jako bombové lodi. Až do roku 1836 Erebus kotvil v záloze patrně v Portsmouthu.

Příprava na záchranu velrybářů

V prosinci 1835 dorazila do Anglie zpráva, že v Davisově úžině uvízlo v ledu 12 britských velrybářských lodí. Královské námořnictvo jim v lednu 1836 vyslalo na pomoc loď HMS Cove pod velením Jamese Clarka Rosse (jeho zástupcem byl Francis Crozier). Admiralita mezitím začala připravovat další lodě schopné plavby (což byly právě bombové lodě) v ledu pro případ, že bude potřeba další pomoc. V úvahu připadaly HMS Erebus a HMS Terror.

1 února 1836 byla do Plymouthu vyslána posádka, jejímž úkolem bylo dopravit HMS Erebus do Chathamu a připravit k plavbě. Než HMS Cove po různých problémech dorazila ke Grónsku, 11 z 12 uvízlých lodí se již osvobodilo z ledového sevření (dvanáctá, William Tor, zmizelá beze stopy, se patrně po rozdrcení ledem potopila již koncem roku 1835).

Služeb Erebu tak nebylo potřeba a po odstrojení zůstal opět v záloze, tentokrát v Chathamu.

Antarktická expedice

V letech 1839 až 1843 byl Erebus - již jako výzkumná loď - vlajkovým plavidlem britské antarktické expedice pod velením Sira Jamese Clarka Rossa (druhou lodí této expedice byl Terror, kterému velel kapitán Francis Rawdon Moira Crozier).

11. března 1839 První lord Admirality, lord Minto, informoval slavného astronoma Johna Herschela, že antarktická expedice, která měla zkoumat geomagnetické pole a zjistit, zda se kolem jižního pólu rozkládá pevnina, byla schválena. 8. dubna 1839 byl James Clark Ross jmenován kapitánem Erebu a velitelem expedice.

V rámci příprav na expedici byl v loděnicích v Chathamu Erebus přestavěn z válečné na průzkumnou loď. Byly odstraněny nástavby na zádi a přídi, takže vznikla hladká paluba. To mj. umožnilo umístit na palubu 9 člunů, od 30 stop dlouhých velrybářských člunů po 12 stop dlouhý kapitánův člun. Počet děl byl snížen z 12 na 2 a přebytečné otvory pro děla v trupu lodě byly zaplněny.

Podrobněji je průběh expedice popsán na stránce Rossova antarktická expedice (1839-1843).

Přípravy na Franklinovu expedici

V roce 1845 byl Erebus v rámci příprav na Franklinovu expedici vybaven parním strojem a jeho trup zesílen železnými pláty.

Přípravy Erebu a Terroru na plavbu Severozápadním průjezdem začaly 8. února 1845, kdy byly lodě odtaženy z Sheerness do Woolwiche, kde je krátce poté obhlédl John Franklin v doprovodu Jamese Clarka Rosse. (Franklin byl jmenován velitelem expedice 7. února a zjevně neztrácel čas.) K této dvojici se záhy připojil i budoucí kapitán Terroru Francis Crozier, který se ubytoval spolu s J. C. Rossem v Blackheathu na adrese 2 Eliot Place.

Cyriax o stavu lodí uvádí:

Obě lodě se vrátily z Rossovy výpravy ve výborném stavu, takže práce se zaměřily spíše na vylepšení než na opravy. Příď a boky do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů) od přídě byly pobity kovovými pláty pro zvýšení odolnosti vůči ledu. Do kabin bylo instalováno horkovodní topení. Lodě měly trup natřený na černo, bílé stěžně a žluté "weather works".

Co přesně je "weather works", není zcela jasné ani dnešním rodilým anglickým mluvčím, viz reakce na dotaz na anglické wikipedii. Každopádně jde o část lodi nad vodní hladinou (tj. vystavenou počasí), ovšem ze samotného pojmu není jasné, zda je míněna vynořená část trupu či palubní nástavba.

Podrobně se problémem vzhledu lodí zabýval autor blogu Building HMS Terror. Ve svém článku vysvětluje, že Cyriaxovo tvrzení o žlutých "weather works" bývá v současnosti chybně interpretováno jako žlutý pruh podél vnějšího boku lodi. Cyriax však informaci přejal o žlutých "weather works" přejal z knihy Ruperta T. Goulda "Oddities: A Book of Unexplained Facts" (1928), který v ní zase nepřesně cituje dokument Vessels in the North Atlantic z roku 1852. Ve skutečnosti mistr loďař O. Lang z loděnic ve Woolwichi 17. dubna 1852 doslova uvedl: "Sir John Franklin's ships, the 'Erebus' and 'Terror', were painted when they sailed, black on the outside, and weather works inside yellow".

Lodě tedy měly zřejmě žlutě natřenou vnitřní stranu hrazení paluby, nikoli vnější.

Autor blogu dále dospívá na základě dochovaných soudobých maleb lodí k závěru, že (ač o tom mistr loďař nepíše), měly Erebus i Terror na bocích bílý pruh obdobně jako jiné tehdejší lodě Královského námořnictva. Podle téhož autora bylo záďové zrcadlo (= rovná část zádi) patrně bílé a kormidlo černé.

Týž autor dále cituje The Times z 26. dubna 1845, podle nichž boky lodě pod hladinou nebyly pobity měděnými pláty, jak naznačuje obrázek v soudobých Illustrated London News.

Akvarel loučení Erebu a Terroru s vlečnými parníky 4. června 1845. Na obrázku je jasně vidět barevnost lodi.

Parní pohon

(... - bude doplněno ...)

Charles Richard Weld, pomocný tajemník Královské společnosti, ve své přednášce v únoru 1850 uvedl, že při zkušební plavbě s lodním šroubem nedosáhl Erebus rychlosti ani 3 uzle, ačkoli byly vyzkoušeny všechny způsoby, jak rychlost zvýšit. Weld byl při této zkušební plavbě osobně na palubě Erebu, ale neuvádí ani místo, ani datum této plavby.

Franklinova expedice

François Etienne Musin: HMS Erebus v ledu, 1846

Erebus a Terror vypluly z Anglie 19. května 1845 a naposledy byly bělochy spatřeny koncem srpna 1845 v Baffinově zátoce u Grónska. Zimu 1845/46 podle zpráv Franklinovy expedice i podle nálezů záchranných výprav strávily obě lodě u Beecheyho ostrova.

Podle zprávy zanechané Crozierem a Fitzjamesem na Ostrově krále Viléma obě lodě uvízly v ledu 28. května 1847 v poloze 70°5' s. š. a 98°23' z. d. a byly svými posádkami opuštěny (přesný důvod opuštění a stav lodí v oné době není znám) 22. dubna 1848 v poloze 5 leguí (cca 28 km) severoseverozápadně od bodu o souřadnicích 69°37'42" s. š. a 98°41' z. d.

Pátrání po lodích Franklinovy expedice do nálezu vraku HMS Erebus

Od roku 1847 vzhledem k absenci zpráv od expedice sílil v Anglii pocit, že se situace výpravy nevyvíjí dobře. Pátrání se pochopitelně zaměřovalo na nalezení výpravy jako takové, nikoli na nalezení vraků lodí, viz článek Pátrání po Franklinově expedici.

Teprve později se začíná na základě eskymáckých zpráv pátrat po vracích lodí. Vzhledem k tomu, že až do nálezu Erebu v září 2014 nelze oddělit pátrání po Erebu a pátrání po Terroru, shrne dějiny tohoto pátrání společný článek.

Nález vraku

Události kolem nálezu shrnuje (již dále neaktualizovaný) článek Objevení vraku HMS Erebus v roce 2014.

V úterý 9. září 2014 oznámil kanadský ministerský předseda Stephen Harper, že kanadská výprava nalezla jednu ze ztracených lodí Franklinovy expedice. V prohlášení, jehož plný text zveřejnila kanadská rozhlasová a televizní stanice CBC, se uvádí, že objev byl potvrzen v neděli 7. září 2014 pomocí dálkově ovládaného podmořského plavidla organizace Parks Canada. V první chvíli nebylo známo, zda byla nalezena HMS Erebus či HMS Terror, bylo však jisté, že jde o jednu z nich.

Byly zveřejněny sonarové snímky nalezené lodi (viz National Post a CBC. K dispozici je rovněž video natočené zjevně z ponorky, viz CBC.

Až 1. října kanadský ministerský předseda Stephen Harper v kanadské sněmovně oznámil, že nalezená loď je HMS Erebus..

Sonarové "foto" nalezené Franklinovy lodě na mořském dně, viz galerie CBC

Poloha vraku

Přesná poloha vraku nebyla oficiálně oznámena z důvodu jeho ochrany před nepovolenými návštěvami. Je nicméně známo, že vrak leží ve Wilmotově and Cramptonově zátoce u západního pobřeží Adelaidina polostrova, jižně od Ostrova krále Viléma.

Oblast, kde byl vrak Erebu nalezen, je Kanadou chráněna jako "National Historic Site" ("Národní historická lokalita") – spolu s oblastí, kde leží vrak Terroru – a přístup do ní je bez povolení zakázán.

Mapa zobrazující "The Wrecks Of HMS Erebus and HMS Terror National Historic Site Of Canada" včetně zeměpisných souřadnic. Vrak HMS Erebus se nachází uvnitř obdélníku ABCD.

Výsledky průzkumu vraku Erebu (2014- )

V roce 2021 zveřejnily Parks Canada plánek nálezové situace vraku HMS Erebus, datovaný rokem 2017. Níže je uveden s českými popisky. Po kliknutí na obrázek se dostanete na stránku obrázku s podrobnými vysvětlivkami některých pojmů, které, stejně jako české popisky plánku, zpracoval Gustav Vávra.

2014

Z vraku HMS Erebus byly nejprve 1. září na (z důvodu ochrany vraky blíže neupřesněném) ostrově nalezen kovový čep z lodního jeřábu (davit pintle) a dřevěná palubní zástrčka (wooden deck hawse plug).

Na základě těchto nálezů byla upřesněna oblast sonarového skenování mořského dna a druhý den (tj. 2. září) byl objeven samotný vrak. Následoval průzkum dálkově ovládanou ponorkou a následně ponory potápěčů. Důraz byl kladen na dokumentaci stavu vraku, ale "jako trofej" byl vyzvednut lodní zvon, ležící na horní palubě.

• Galerie artefaktů vyzvednutých v letech 2014-2015 včetně lodního zvonu HMS Erebus

2015

V roce 2015 proběhl průzkum vraku Erebu nejprve na jaře (ve spolupráci s kanadskými armádními potápěči) a poté již "čistě civilně" na přelomu srpna a září. Příznivé počasí na konci léta umožnila celkem 109 hodin ponorů. .

Při jarních ponorech bylo vyzvednuta mj. dělo, dřevěná noha od nábytku, špulka, bronzové vřeteno (pro vedení lanoví), kus skla sloužící pro přístup světla do podpalubí, bronzový hák, kryt umělého horizontu a bronzová kostra patrně od nějakého vědeckého přístroje .

V září byly vyloveny mj. část kormidelního kola, kus okenního skla, bota, knoflíky od uniforem, různé kusy nádobí, lahvička od léku, "Presotonův patentní iluminátor" (kulaté sklo opět sloužící pro přívod světla do podpalubí) a nábojnice do perkusní muškety.

• Galerie artefaktů vyzvednutých v letech 2014-2015

2016

O této sezóně Parks Canada uvádí, že byla "zkrácená", že se potápěči vrátili k vraku Erebu na přelomu srpna a září a že se soustředili na pořizování videozáznamů a sonarový průzkum okolí vraku a plánování podrobnějších výzkumů v roce 2017.

2017

Umělý horizont nalezený na palubě HMS Erebus

Jak vyplývá z tiskové zprávy Parks Canada, tým podvodních archeologů doprovázený inuitskýmí "Strážci" (guardians) rozbil tábor na ostrově nedaleko vraku HMS Erebus v posledním srpnovém týdnu. Špatné počasí však umožnilo pouze jeden ponor (zřejmě začátkem září), během něhož byla ale dobrá viditelnost pod vodou a tým mohl zkontrolovat stav vraku. Nebyly zaznamenány žádné zásadní změny proti roku 2016.

Během ponoru bylo zpozorováno:

• Až dvanáct neporušených nebo částečně neporušených lahví z černého skla uvízlých pod zřícenou horní palubou poblíž zádi.
• Stříška pro rtuťový umělý horizont – součást přístroje používaného pro navigaci
• Další malé knoflíky od uniforem.

2018

O průzkumu HMS Erebus v roce 2018 vydali Parks Canada i na jejich obvyklé tajnůstkářství nezvykle stručnou zprávu, v níž bylo více místa věnováno výkladu názvu výzkumné lodi RV David Thompson, než výsledkům dvoutýdenní zářijové expedice k vraku. Parks Canada nicméně zveřejnili fotografie devíti vyzvednutých předmětů, mezi nimiž je i umělý horizont se stříškou (zřejmě ten, který byl na palubě objeven o rok dříve. Nálezy na svém blogu komentoval také Russell Potter.

Mnohem zásadnější informaci však zveřejnila až 31. března 2019 kanadská rozhlasová a televizní společnost CBC. Její článek je založen na výpovědi Jarreda Pichera, ředitele Parks Canada pro archeologii a historii, učiněné 18. září 2018 před výborem, který dohlíží na průzkum vraků lodí Franklinovy expedice.

CBC jeho vystoupení před výborem shrnuje takto: "Jedním z hlavních letošních zjištění je, že Erebus se výrazně zhoršil. Je na zvážení, zda by se výzkum neměl nyní soustředit na Erebus, zatímco průzkum Terroru by se odložil... u Erebu máme dva roky zpoždění, u Terroru jsme ještě ani nezačali." Během krátké návštěvy vraku HMS Erebus ve dnech 11. a 12. září potápěči zjistili, že se oddělila 14metrová část horní paluby, která se převrátila a posunula o osm metrů směrem k zádi lodi.

"Posunutí způsobila vztlaková síla působící na palubu v kombinaci s bouřkovým vlnobitím v relativně mělké vodě," uvedla Stephanie McGlashanová, mluvčí Parks Canada.

"Posunutí této části paluby mělo za následek, že se posunul i odpojený vrátek [druh navijáku]. Kromě toho bylo zaznamenáno, že se v této oblasti oddělilo několik nosníků horní paluby od podkladového trámového roštu..."

Drsné podmínky zabránily potápěčům uskutečnit jejich plán navštívit Franklinovu kajutu na HMS Erebus. Z místa vraku bylo vyzvednuto devět předmětů - částečně proto, že se potápěči obávali, že by je bouřkové vlny mohly shodit hluboko do spodních, méně přístupných částí lodi.

CBC dále uvedla, že dosud nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky členů posádky, ačkoli se podařilo získat mitochondriální DNA z boty nalezené při dřívějším pátrání. Analýza nedokázala přesně určit zeměpisný původ muže, který botu kdysi nosil.

• Galerie artefaktů vyzvednutých v roce 2018

2019

20. února 2020 zveřejnily Parks Canada tiskovou zprávu, která shrnuje výsledky průzkumu HMS Erebus během tří podzimních týdnů roku 2019. O výsledcích průzkumu dále obšírně referovaly Nunatsiaq News a Russell Potter na svém blogu. Několik jinde nepublikovaných snímků zveřejnil National Post. Následující text shrnuje zprávy ze všech uvedených zdrojů.

Podmořští archeologové Parks Canada podnikli mezi 20. srpnem a 12. zářím 2019 celkem 93 ponorů k HMS Erebus a strávili pod vodou 110 hodin. Z vraku bylo vyzvednuto přes 350 předmětů. Potápěči se zaměřili na vyzvednutí předmětů ze tří kajut na levoboku lodi, z nichž jedna sloužila jako zásobárna pro Edmundu Hoarovi, 23letého stewarda sira Johna Franklina.

Ze spíže se podařilo se vyzvednout řadu předmětů (očekávatelně například keramické talíře a další nádobí), o nichž se předpokládá, že patřily Edmundu Hoarovi, včetně pečetního vosku s otiskem prstu, hřebenu s držadlem ze satinového dřeva či penál na tužky. Dále byl ze spíže nebo poblíž ní nalezena a vyzvednuta kožená obálka učebnice latiny: podrobněji se jí zabývá Russell Potter na svém blogu.

Bylo také nalezeno olověné "razítko" s Hoarovým jménem, o němž se předpokládá, že sloužilo k označování předmětů náležejících vlastníkovi razítka. Ve stejné oblasti, kde bylo nalezeno toto razítko (to se našlo v zabudované skříni ve spíži Edmunda Hoara) byl rovněž nalezen "neindentifikovaný dřevěný předmět" (foto nebylo zveřejněno), který prý (důvod pro tvrzení rovněž nebyl zveřejněn) náležel Fredericku Hornbymu, členovi posádky HMS Terror.

Dále byly nalezeny nárameníky z uniformy poručíka Royal Navy (předpokládá se, že jejich majitel byl James Walter Fairholme, patrně byly nalezeny v jeho kabině).

Lahvička nalezená v důstojnické jídelně HMS Erebus

Článek v National Post přináší fotku zubního kartáčku "nalezeného v jedné z důstojnických kabin", který má násadu ze slonoviny – což naznačuje, že jeho majitel rozhodně nebyl chudý.

A rovněž National Post má jako poslední snímek mírně překvapující nález: drobnou minci, ovšem čínskou. V článku nabízejí jako vysvětlení, že někteří z důstojníků HMS Erebus dříve bojovali na Středním Východě. Dodejme, že James Fitzjames bojoval přímo v Číně během první Opiové války.

Marc-André Bernier, šéf týmu podmořských archeologů Parks Canada, poukázal v rozhovoru s Nunatsiaq News na to, že zatímco některé kabiny (není jasné, zda myslí jen spíž, nebo i další kabinu obývanou některým důstojníkem) byly plné předmětů, jedna z blízkých kabin vypadala zcela vyprázdněná. A podle Berniera bylo prázdné i lodní skladiště, které archeologové prozkoumali pomocí dálkově ovládaného robota.

• Galerie artefaktů vyzvednutých v roce 2019

2020

Vzhledem k epidemii COVID-19 se v tomto roce vědecká expedice k vrakům Franklinových lodí neuskutečnila.

2021

Vzhledem k epidemii COVID-19 se v tomto roce vědecká expedice k vrakům Franklinových lodí neuskutečnila.

2022

V dubnu a květnu 2022 se archeologové Parks Canada a inuitští strážci z Gjoa Haven vypravili k vraku Erebu. Z tábora na ledě nad vrakem provedli průzkum stavu vraku po 2,5leté přestávce ve výzkumech.

V září 2022 byl obnoven archeologický průzkum HMS Erebus z RV David Thompson a podpůrného člunu Qiniqtirjuaq. Tým provedl 56 jednotlivých ponorů v průběhu 11 dnů. Archeologové zahájili vykopávky toho, co by mohlo být kajutou druhého poručíka (jím byl Henry Thomas Dundas Le Vesconte), pokračovali ve vykopávkách toho, co je považováno za kajutu třetího poručíka (jím byl James Walter Fairholme), a dokončili vykopávky části spíže kapitánova stewarda (Edmunda Hoara). Z vraku bylo vyneseno 275 artefaktů z vraku. Tyto artefakty jsou ve společném vlastnictví Inuit Heritage Trust a kanadské vlády.

Nejzásadnějším objevem této sezóny bylo kožené folio, obsahující listy papíru a brk zastrčené uvnitř jeho obalu, nalezené v oblasti stewardovy spíže. Není vyloučeno, že přes dlouhý pobyt pod vodou jsou případné zápisky a další poznámky stále čitelné, ovšem dosud (leden 2024) nejsou známy žádné výsledky snah o konzervaci tohoto vzácného nálezu.

Až ve zprávě o ponorech v roce 2023 Parks Canada uvedly, že již v roce 2022 nalezly ve Fairholmově kabině fosílie.

V srpnu 2024 publikovaly Parks Canada fotografie a podrobný popis 5 artefaktů, které byly z vraku vytaženy v září 2022. Jde o:

1. Porcelánovou paletu na vodovky, nalezenou v předpokládané spíži kapitánova stevarda Edmunda Hoara.
2. Zdobený kožený obal na knihu, nalezený tamtéž.
3. Keramickou nádobku na pití, vytaženou z námořnické truhly na dolní palubě.
4. Sklo z brýlí, nalezené v kabině, kterou měl obývat druhý poručík Henry Thomas Dundas Le Vesconte.
5. Fosílii: vápenec se schránkami hlavonožců či ramenonožců. Nalezena byla v kabině, která patrně patřila třetímu poručíkovi Jamesu Walterovi Fairholmovi.

Parks Canada se ve spolupráci s Kanadskou geologickou službou snaží upřesnit, odkud fosílie pochází. To by umožnilo lépe zmapovat trasu a aktivity expedice.

2023

Od 5. do 19. září provedl tým podmořských archeologů Parks Canada (s podporou United States National Park Service Submerged Resources Centerp) 68 ponorů z člunu Qiniqtiryuaq, při nichž pokračoval v průzkumu a dokumentování Erebu.

Z kabiny, která zřejmě patřila 2. poručíkovi (Henry Thomas Dundas Le Vesconte), bylo vytaženo: navigační pravítko (v originále paralell rule, pravítko na rýsování rovnoběžek), nepoškozený teploměr, kožený obal na knihu a rybářský prut s bronzovým navijákem.

Z kabiny, která zřejmě patřila 3. poručíkovi (James Walter Fairholme), bylo vytaženy "suvenýry v podobě zkamenělin" (v originále what appear to be fossil souvenirs, které doplňují podobné zkameněliny nalezené v této kabině v roce 2022 (odborník na Franklinovu expedici Logan Zachary příhodně podotkl ve svém newsletteru, že je to poprvé, co o nich slyšíme: Parks Canada se jimi ve zprávě o nálezech z roku 2022 nepochlubily...).

Z předpokládané spíže spravované kapitánovým stewardem (Edmundem Hoarem) bylo vytaženo: podrážka kožené boty, a leather shoe or boot bottom, nádoby na uskladnění potravin a zapečetěná lahvička s lékem.

Z námořnické truhly z přídě lodi byly získány pistole, vojenské předměty (?), boty, lahvičky s léky a mince.

V poli trosek byl podrobně zdokumentován náhradní lodní šroub a nalezena ledová kotva (první taková kotva, nalezená u vraků Franklinových lodí.

Tým Parks Canada také zdokumentoval neblahý vliv mořských bouří na stav vraku (což rovněž vysvětluje, proč se zaměřuje na HMS Erebus, ležící v poloviční hloubce než HMS Terror).

Identifikace leštítka na daguerrotypie

Při jednom z ponorů (není bohužel jasné, v kterém roce) byl vytažen předmět, ve kterém byl v květnu 2023 rozpoznáno leštítko na daguerrotypie. To na jednu stranu posiluje naději, že by mohly být nalezeny exponované daguerrotypické desky z výpravy, na druhou stranu ukazuje škodlivost tajnůstkářství Parks Canada: identifikace byla učiněna zcela náhodně na základě postřehu Russella Pottera během exkurze odborníků na Franklinovu expedice do laboratoří Parks Canada.

Kalendárium

7. červen 1826 (198 let) – Bombová loď HMS Erebus spuštěna na vodu
Postavena byla v loděnicích Královského námořnictva v Pembroke ve Walesu.
Michael Palin: Erebus: The Story of a Ship (2018), s. 5

25. září 1839 (185 let) – HMS Erebus a HMS Terror vyplouvají na antarktickou expedici
Velitelem HMS Erebus a celé expedici je James Clark Ross a velitelem HMS Terror Francis Crozier.
Zdroje: [15]

4. březen 1845 (179 let) – James Fitzjames se stává členem Franklinovy expedice a kapitánem HMS Erebus
Zdroje: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 28

24. duben 1845 (179 let) – Představitelé britské Admirality provedli inspekci lodí HMS Erebus, HMS Terror a HMS Rattler v loděnici ve Woolwichi
Pozornost věnovali zejména mechanismu pro spouštění a vyzvednutí lodního šroubu a systému vytápění kabin horkou vodou.
Zdroje: [16], R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 54

28. duben 1845 (179 let) – HMS Erebus opouští loděnice ve Woolwichi
Zdroj: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 54

9. květen 1845 (179 let) – Další inspekce představitelů admirality a "společenské smetánky" na palubě HMS Erebus a HMS Terror
Zdroje: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 54

29. květen 1845 (179 let) – Lodě Franklinovy expedice se nachází poblíž Aberdeenu
Tažný parník HMS Monkey byl odeslána zpět do Woolwiche a HMS Rattlera při tažení lodí doplnila loď HMS Blazer, které v té době velel Owen Stanley.
Zdroje: [17], R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), ss. 56-57

30. květen 1845 (179 let) – Lodě Franklinovy expedice večer dorazily do přístavu Stromness na Orknejích
Zdroje: [18]

3. červen 1845 (179 let) – Lodě Franklinovy expedice ráno opouštějí přístav Stromness na Orknejích
Zdroje: [19]

4. červen 1845 (179 let) – Vlečné parníky HMS Rattler a HMS Blazer se vracejí ze vzdálenosti cca 60-80 mil SZ od Orknejí
HMS Erebus, HMS Terror a Barreto Junior pokračují v plavbě do Grónska. Na palubě lodi HMS Rattler se vrací propuštěný námořník z HMSTerror.
Zdroje: [20], R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 58

30. červen 1845 (179 let) – Vzkaz z lodi HMS Erebus vhozen do moře
Lodě HMS Erebus, HMS Terror a Barreto Junior se tou dobou nacházely 35 mil od grónského pobřeží. Vzkaz byl nalezen 14. června 1849.
Zdroje: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), ss. 60-61

4. červenec 1845 (179 let) – Lodě Franklinovy expedice kolem 3:00 ráno zakotvily v zátoce Disko Bay v Grónsku u Walefish Islands
Následně začalo překládání zásob z dopravní lodi Barreto Junior na HMS Erebus a HMS Terror.
Zdroje: [21], [22]

12. červenec 1845 (179 let) – HMS Erebus a HMS Terror odplouvají z Disko Bay v Grónsku
Zásobovací loď Barretto Junior domů tentýž den o několik hodin dříve odvezla dopisy a 4 muže ze stávajících 133 členů expedice. Hledat cestu na západ vyráží 129 členů posádek Erebu a Terroru.
Zdroje: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), ss. 62-64

19. červenec 1845 (179 let) – HMS Erebus a HMS Terror pravděpodobně spatřeny na pozici 72° 45' s.š., 58° z.d.
Dvě lodě spatřil kapitán Straiton z lodi Eagle; není jisté, zda šlo opravdu o lodi Franklinovy výpravy.
Zdroje: R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 64

29. červenec 1845 (179 let) – Tento den (alternativně 31.7.) byla Franklinova expedice naposledy spatřena bělochy
Martin, kapitána velrybářské lodi Enterprise,byl zřejmě poslední běloch, který spatřil lodě Franklinovy expedice. Během kontaktu s nimi (zřejmě od 25. července) jeho loď navštívili důstojníci Franklinovy expedice a při těsném kontaktu s jejich loděmi hovořil osobně s Johnem Franklinem a James Reidem (ledovým mistrem Erebu).
Zdroje: [23], R.J.Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), ss. 64-68

12. září 1846 (178 let) – HMS Erebus a HMS Terror uvězněny v ledu u Ostrova krále Viléma
Podle první písemné zprávy z roku 1847.

22. duben 1848 (176 let) – 105 přeživších mužů z Franklinovy výpravy opouští HMS Erebus a HMS Terror pod velením F. R. M. Croziera
Lodě byly tou dobou podle druhé písemné zprávy z roku 1848 uvízlé již druhý rok v ledu a nacházely se tou dobou asi 28 kilometrů od břehu Ostrova krále Viléma.

20. duben 1851 (173 let) – Posádka obchodní lodi Renovation spatřila poblíž Newfoundlandu dvě lodě ležící na ledovci, které mohly být pohřešované HMS Erebus a HMS Terror
Po nálezu Erebu v r. 2014 tato možnost padla. Renovation plula z Bristolu do Quebecu. Zpráva o události vyšla najevo až v roce 1852.
Zdroje: [24], [25], [26]

2. září 2014 (10 let) – Expedice Parks Canada objevila vrak HMS Erebus v Zálivu královny Maud
Identita lodi byla oficiálně potvrzena 1. října.
Zdroje: [27]

26. duben 2018 (6 let) – HMS Erebus a HMS Terror od tohoto dne patří Kanadě a Inuitům
Vraky lodí byly vládou Spojeného království Kanadě oficiálně darovány.
[28]

Související stránky

• HMS Terror – druhá loď Franklinovy výpravy
• Bombové lodě
• John Geiger, Alanna Mitchell: Franklin's Lost Ship: The Historic Discovery of HMS Erebus (2015) – kniha
• Michael Palin: Erebus: The Story of a Ship (2018) – kniha

Externí odkazy

• Erebus 1845
  Blog "O lodích" (archivováno na archive.org)
  Stručný popis konstrukce a kariéry této lodě v češtině, převzatý z "Encyklopedie plachetních lodí".
• Errorbus
  Fabiënne Tetteroo. jamesfitzjames.com, 20.6.2022
  Výčet několika faktických chyb týkajících se Jamese Fitzjamese v knize Michaela Palina Erebus: The Story of a Ship.
• HMS Erebus (1826)
  English Wikpedia
• HMS Erebus (1826)
  The Victorian Royal Navy
  Stručný přehled kariéry této lodě.
• Human hair from the wreck of HMS Erebus of the Franklin Expedition, 1845: Elemental chemistry revealed by double-ablation LA-ICP-MS
  Adrian W. Bowman et al.. Journal of Archaeological Science, Reports, Volume 52, December 2023, 104270, 3.11.2023
  Výzkum vlasů a vousů z hřebene vytaženého z vraku HMS Erebus nepřinesl žádná podstatná zjištění ohledně osudů Franklinovy výpravy: nepodařilo se získat žádnou DNA a vzhledem ke kontaminaci vlasu z okolního prostředí ani zjistit nic o zdravotním stavu majitele vlasů.
• Pembroke Dock Heritage Centre
  Muzeum historie loděnic v Pembroke, kde byl zbudován HMS Erebus.

Zdroje a poznámky