Hroby na Beecheyho ostrově

Text stránky byl připraven s využitím textu od Marie Michlové.

Popis hrobů

John Torrington

Sacred to the memory of John Torrington, who departed this life January 1st, A.D.1846, on board of HM ship Terror, aged 20 years

John Torrington byl vrchní topič na Terroru a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní:

Věnováno památce Johna Torringona, který opustil tento svět 1. ledna l. p. 1846, na palubě lodi Jeho Veličenstva Terroru, stár 20 let.

John Hartnell

Sacred to the memory of John Hartnell, AB, of HMS Erebus, died January 4th, 1846, aged twenty-five years. “Thus saith the Lord of Hosts, consider your ways.” Haggai, I, 7

John Hartnell byl námořník 1. třídy na Erebusu a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní

Věnováno památce Johna Hartnella, námořníka 1. třídy z lodi HMS Erebus, který zemřel 4. ledna 1846, stár dvacet pět let. "Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty." Kniha Ageus, I, 7 (biblický citát dle českého ekumenického překladu, viz )

William Braine

Sacred to the memory of William Braine, RM of HMS Erebus, died April 3rd, 1846, aged thirty-two years. “Choose ye this day whom you will serve”, Joshua xxiv, 15

William Braine byl námořní pěšák na Erebusu a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní:

Věnováno památce Williama Brainea, příslušníka námořní pěchoty z lodi HMS Erebus, který zemřel 3. dubna 1846, stár třicet dva let. "Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit." Kniha Jozue, XXIV, 15 (biblický citát dle českého ekumenického překladu, viz )

Tajná nedokončená exhumace

První pokus o prozkoumání obsahu hrobů podnikl Edward Belcher 12. srpna 1852, ovšem shledal zemi natolik zmrzlou, že od dalšího kopání záhy upustil a nechal hroby znovu upravit. "The graves were dug into, but found so firmly frozen that no prospect offered by further disturbance; they were therefore replaced, and completed anew," popisuje krátký pokus Sir Edward Belcher. Vzhledem k tomu, že posádky Franklinových lodí dokázaly hroby vyhloubit během arktické zimy a jara, je otázkou, zda od dalšího kopání neupustil spíše kvůli nechuti námořníků rušit klid mrtvých.

Během vykopávek hrobů v roce 1984 (viz dále) zjistila Beattieho expedice, že hrob Johna Hartnella už někdo zkoumal před nimi. Pátrání v dokumentech pak přineslo mírně hororové odhalení.

7. září 1852 navštívil Beecheyho ostrov parní škuner Isabel, kterému velel Edward Augustus Inglefield. Isabelu vlastnila a její výpravu finacovala lady Franklinová v rámci pátrání po osudu zmizelé expedice pod velením jejího manžela.

Inglefield a lodní lékař Dr. Pether Sutherland povečeřeli na palubě jiné britské lodi North Star (píše se rok 1852 a v kanadské Arktidě pátrá po Franklinovi 5 lodí Belcherovy expedice; North Star je jednou z nich). Po večeři se oba muži vydávají tajně k hrobům Franklinových námořníků (podle jedné verze spolu s 6 dalšími důstojníky) a zkoušejí exhumovat Johna Hartnella. Podaří se jim prokopat se k rakvi a spatřit "perfektně zachovalé tělo", které "nevykazuje žádné známky kurdějí", ale jde zjevně o tělo "člověka, který zemřel na souchotiny", o nichž se vědělo, "že k nim byl zesnulý náchylný". Vyjmutí těla z rakve a bližší ohledání těla už nebylo v silách Inglefielda a jeho druha či druhů, navíc se chýlilo k půlnoci a panoval silný mráz. Edward Inglefield vykopání Hartnellova hrobu utajil před svými pověrčivými námořníky, ale informoval o něm v soukromých dopisech z 14. září 1852 kontraadmirála Sira Francise Beauforta a Johna Barrowa jr. Inglefield v dopise Beaufortovi popisuje následné zakrytí hrobu, z nějž si odnesl jen destičku přibitou na víku rakve a útržek látky, které pokrývala rakev. Pravdivost jeho popisu o 132 let později potvrdí Beattieho expedice.

Informace o provedené částečné exhumaci byla veřejně sdělena v roce 1853, a to v projevu Sira Rodericka Murchisona, předsedy Královské zeměpisné společnosti, při předávání Arktické medaile Edwardu Inglefieldovi.

Moderní exhumace a pitvy

John Torrington

Exhumace tělesných pozůstatků Johna Torringtona proběhla v srpnu 1984. Teprve dvacetiletý Torrington byl prvním mrtvým z celé Franklinovy expedice, možná proto, že jeho tělesná konstituce nebyla stavěna ani na námořnickou práci, ani na extrémní polární počasí. Jeho tělo bylo v rakvi svázané v oblasti loktů, zápěstí, na kotnících a palcích u nohou. Křehký mladík byl jen 163 centimetrů vysoký a po exhumaci vážil necelých 40 kilogramů (což je jen částečně vysvětlitelné vysušením těla mrazem). Měl světlé vlasy, modré oči, světle hnědé řasy. Beattieho překvapila jemná pokožka rukou a čisté nehty a ostříhané vlasy. Pitva v jeho těle nenašla prakticky žádný tělesný tuk a jeho vnitřnosti neobsahovaly žádné zbytky potravy, takže před smrtí musel delší dobu nepřijímat potravu. To, že Torrington pracoval v kotelně, prozrazovaly jen zčernalé plíce, které byly navíc abnormálně přirostlé k hrudní stěně. Abnormální vzhled mělo i jeho srdce. Oficiální pitevní zpráva hovoří o příčině smrti jako neznámé, přestože Torrington trpěl chronickou obstrukční plicní nemocí, tuberkulózou, zápalem plic a mírnou otravou olovem. Vlastní příčinou smrti mohl být pravděpodobně zápal plic, nicméně Beattie předpokládá, že průběh nemoci výrazně zhoršila otrava olovem.

John Hartnell

První "průzkumný" výkop Hartnellova hrobu zahájila Beattieho skupina v srpnu 1984, ovšem s vědomím, že exhumaci již v roce 1984 nebude možné provést. Při tomto výkopu si všimli, že hrob již někdo zkoumal před nimi a následně zjistili poškození rakve. Později jako "pachatele" identifikovali Inglefielda a Sutherlanda, kteří se o exhumaci pokusili již v roce 1852 Viz výše.

23. srpna 1984 odkryli víko Hartnellovy rakve v hloupce 85 cm. Po rozmrazení části ledu kolem obličeje zaznamenali poškození očí (později zjistili, že kvůli průniku vody do rakve). Beattieho expedice následně pořídila fotografie, uzavřela Hartnellovu rakev a zasypala hrob.

Beattieho výzkumníci se na ostrov vrátili až 8. června 1986 ve složení archeolog Eric Damkjar, fotograf Brian Spenceley, historický poradce Dr. Jim Savelle, patolog Dr. Roger Amy, radiolog Dr. Derek Notman, radiologický technik Larry Anderson, odbornice na arktické oblečení Barbara Schwegerová a asistenti Arne Carlson, Walt Kowal and Joelee Nungaq.

Během pitvy se ukázalo, že Hartnell byl jako jediný z mrtvých z Beecheyho ostrova pitván, a to zjevně lodním lékařem Franklinovy expedice (mohl to být dr. Goodsir), který na jejím základě mohl dojít k závěru, že Hartnella zabila tuberkulóza.

John Hartnell (+25) byl mnohem vyšší než Torrington, měřil 180 centimetrů a jeho tělo vážilo 45 kilogramů; jeho rakev měřila 203,5 x 48 x 33 centimetrů. Hartnell měl kvůli průniku vody do rakve poškozené oči. Zatímco Torringotovy bělmo, čočky i duhovky zůstaly dokonale zachované, Hartnellovy oči byly celé černošedé, zakalené. Při pitvě se zjistilo se, že přežil zlomeninu levého ramene a lokte, před smrtí ho trápila infekce v levém chodidle.,

Hartnell byl znovu pohřben kolem půlnoci z 18. na 19. června 1986.