Podpořit provoz tohoto webu můžete zakoupením "kafe" na Buy Me a Coffee. Náklady na doménu a webhosting činí ročně 1385 CZK

×

Chcete něco opravit, upravit či doplnit? Po registraci a přihlášení můžete tuto stránku sami editovat!

×

 Akce

James Fitzjames

Z Franklinova expedice

Reprodukce daguerrotypie Jamese Fitzjamese, pořízená pravděpodobně na palubě Erebu

James Fitzjames (27. července 18131848?) velel lodi Erebus na poslední Franklinově výpravě.

Životopis

James Fitzjames se narodil 27. července 1813 jako nemanželský syn britského diplomata Sira Jamese Gambiera a neznámé matky. Při křtu 24. února 1815 jako jeho rodiče vystupovali osoby s falešnými jmény James Fitzjames a Ann Fitzjames – není známo, zda šlo o jeho skutečné rodiče či ho ke křtu doprovodil někdo jiný.

Od útlého dětství Fitzjamese vychovávali reverend Robert Coningham (zemřel 1836) a jeho žena Louisa rozená Capperová (zemřel 1840). Vlastní syn tohoto páru, William Coningham (narozen 1815) byl pro Jamese jako bratr.

Oběma mladíkům se v rodině Coninghamových dostalo výborného vzdělání. Fitzjames byl navíc talent na jazyky, takže údajně mluvil portugalsky, francouzsky a trochu španělsky a italsky [1], po pobytu na Blízkém a Středním Východě získal částečnou znalost arabštiny. [2]

Jeho vlastní otec James Gambier, který měl se svou manželkou 15 dětí, zemřel v roce 1844.

James Fitzjames se neoženil a není známo, že by zanechal nějaké potomky. [3], [4]

Námořní kariéra

Vstoupil do služeb Královského námořnictva v 25. srpna 1825 jako dobrovolník 2. třídy na lodi Pyramus kapitána Roberta Gambiera. [5] Je příznačné, že v jeho "oficiálním životopise" v Naval Biographical Dictionary, který je založen na Fitzjamesových odpovědích na dotazník, je uvedeno, že na palubu této lodi byl přijat jako dobrovolník 1. třídy. James Fitzjames byl nesporně velmi ctižádostivý a od útlého věku dokázal bojovat s nepřízní osudu i svým nelegitimním původem často rovněž nelegitimními prostředky včetně zkreslování informací. A právě délka jeho služby v hodnosti dobrovolníka 1. třída byla klíčovou pro dosažení hodnosti kadeta v roce 1831.

Robert Gambier byl jeho rodný strýc a právě na jeho doporučení povolil John Barrow 1. července 1825 přijetí Fitzjamese jako dobrovolníka do řad Royal Navy. Gambiera v červenci 1826 vystřídal George Rose Sartorius, který Fitzjamese 1. července 1828 povýšil na dobrovolníka 1. třídy. [6]. 15. září téhož roku jeho služba na Pyramu skončila.

Ještě předtím, 19. února 1828, se Fitzjames poprvé setkal s jednou z budoucích lodí Franklinovy expedice, Terrorem. Ten ztroskotal u Villanova de Melfontes v Portugalsku. Fitzjames byl s brigou Lyra vyslán Terroru, uvízlému na písku mezi skalami, na pomoc. [7]

V roce 1830 byl přijat na loď HMS St. Vincent, ale pouze jako dobrovolník 2. třídy. Pro hodnost kadeta nesplňoval podmínku dostatečné délky služby jako dobrovolník 1. třídy. Pomocí de facto podvodu ohledně délky své služby nakonec docílil přijetí jako kadet na jinou loď, HMS Asia, v únoru 1831, ze které shodou okolností přešel po pár týdnech i s jejím kapitánem opět na St. Vincenta. [8] S ním sloužil ve Středomoří a na jeho palubě také složil 16. listopadu 1833 poručickou zkoušku.

V letech 1834-37 se účastnil eufratské expedice plukovníka Chesney v hodnosti mate (podporučík).

19. ledna 1838 byl povýšen na poručíka. V témže roce se ucházel o místo v antarktické expedici Jamese Rosse a Francise Croziera (na lodích Erebus a Terror). Ross o něj měl zájem, ale Královské námořnictvo jeho účast nepovolilo. [9]

V roce 1842 se vyznamenal v První opiové válce proti Číně a 23. prosince 1842 byl povýšen na komandéra. 30. prosince téhož roku pak byl jmenován kapitánem HMS Clio. [10]

Důležitou roli v jeho kariéře sehrála známost s rodinou Johna Barrowa. S jeho synem Johnem Barrowem juniorem se Ross přátelil pravděpodobně od roku 1838. [11] Zásadní (a v konečném důsledku tragický) zvrat ve Fitzjamesově osudu znamenalo jeho setkání s dalším synem Johna Barrowa, Georgem Barrowem, v Singapuru v listopadu 1841 během Fitzjamesovy plavby na palubě HMS Cornwallis do války v Číně. Fitzjames tehdy Georgi Barrowovi poskytl finanční pomoc v Barrowových blíže nespecifikovaných potíží. Zdá se, že nešlo o prostou půjčku, ale o zakrytí nějakého skandálu, protože, jak píše Battersby, "od té doby se John Barrow choval, jako by to byl on, kdo je Fitzjamesovým dlužníkem" (zatímco předtím mu byl Fitzjames zavázán za občasnou pomoc v námořní kariéře). [12]

Účast na Franklinově expedici

Ještě během plavby na HMS Clio diskutoval James Fitzjames v korespondenci s Johnem Barrowem ml. otázky své další kariéry včetně případné účasti na (předběžně zamýšlené) arktické expedici. Patrně v reakci na myšlenku, že by nové expedici hledající Severozápadní průjezd velel James Ross (vrátivší se v září 1843 z úspěšné antarktické expedice) a Fitzjames by byl jeho zástupce, Fitzjames odvážně (a poněkud ztřeštěně) navrhl místo hledání Severozápadního průjezdu zimní pochod k severnímu pólu pod svým vedením. V dalším dopise však upřesnil, že by s Rossem plul "kamkoli, i když ho nikdy neviděl", ale že by "nešel nikam jako zástupce kohokoli, jehož jméno začíná na B" (pravděpodobně mínil George Backa či Edwarda Belchera). Zdá se však, že arktická výprava byla v té době jen jednou z variant, které pro svoji další kariéru zvažoval. [13]

Battersby uvádí, že ještě před koncem roku 1844 byl Fitzjames ujištěn, že příští rok vypluje expedice hledat Severozápadní průjezd [14] a on na ní bude mít významnou funkci, pokud jí nebude přímo velet. [15]

Zatímco Fitjzames zvažoval a navrhoval (v dopisech Johnu Barrowovi ml.) možné další důstojníky expedice, věnoval se rovněž studiu arktické literatury, neboť o Arktidě a plavbě v ní nevěděl prakticky nic. To ostatně dokládá i jeho údiv nad vzhledem ledovce, když ho poprvé spatřil během plavby Erebu do Grónska: "vždy jsem si myslel, že ledovec je velký průhledný kus ledu"?[16] Během studia se také zřejmě přiklonil k teorii otevřeného polárního moře, kterou zastával i John Barrow, a domníval se, že Beringovy úžiny by se dalo nejlépe dosáhnout plavbou severně od Barrowovy úžiny. [17]

Jako komandér odplul ve funkci kapitána Erebu coby třetí muž ve velení Franklinovy expedice. V nepřítomnosti byl 31. prosince 1845 britskou Admiralitou povýšen na kapitána. [18]

James Fitzjames se stal členem posádky Erebu 4. března 1845, hned druhý den po veliteli expedice Johnu Franklinovi a kapitánovi Terroru Francisi Crozierovi. [19]

Ačkoli byl až třetím mužem ve velení po výše zmíněných dvou, měl na starosti výběr důstojníků expedice a byl rovněž jakýmsi "vedoucím výzkumu" zemského magnetismu [20]. Obě tyto úlohy by měl za normálních okolností na starosti patrně velitel Terroru Francis Crozier, který byl dokonce za své zásluhy o výzkum zemského magnetismu zvolen členem Královské společnosti[21]. Podle dopisů odeslaných z Disko Bay se zdá, že ze strany Croziera bylo ve vztahu k Fitzjamesovi jisté napětí. Nevíme ale nic o tom, jak se jejich vztahy vyvíjely po odplutí z Disko Bay a zejména poté, co se Crozier po Franklinově smrti stal velitelem celé expedice.

Osudy během expedice a dochované památky

James Fitzjames je autorem zřejmě nejpodrobnějšího popisu plavby lodí Franklinovy expedice z Anglie do Grónska, kterou vylíčil v dopisech Elizabeth Coninghamové rozené Meyrickové, manželce svého de facto adoptivního bratra Williama Coninghama. Ty byly odeslány ze zátoky Disko a s několikaletým odstupem publikovány (první a druhá část) v Nautical Magazine, svazek 21). Rozsáhlé výňatky z tohoto de facto deníku jsou použity v článku Plavba z Anglie do Disko Bay.

Je rovněž uváděn jako nejpravděpodobější autor, resp. pisatel všech "oficiálních" zpráv, které se podařilo nalézt: počínaje první z 30. června 1845 (tedy ještě během plavby do Grónska)[22] a obou zpráv nalezených na Ostrově krále Viléma[23], [24], [25].

Z nich víme, že ještě 25. dubna 1848 byl Fitzjames naživu, byl stále (titulárním, loď před 3 dny opustil) kapitánem Erebu a druhým mužem ve velení. Na toto místo zjevně postoupil po smrti Johna Franklina 11. června 1847.

Památníky a geografická pojmenování

Související stránky

Další odkazy

Zdroje a poznámky

  1. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 32
  2. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 65
  3. English Wikipedia, heslo James Fitzjames
  4. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010)
  5. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 30
  6. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 32-33
  7. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 33
  8. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 36-38
  9. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 84
  10. A Naval Biographical Dictionary, heslo James Fitzjames
  11. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), s. 84
  12. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 91, 118, 119
  13. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 126-127
  14. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 126-127
  15. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 131-132
  16. The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 199
  17. William Battersby: James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition (2010), ss. 132-133
  18. A Naval Biographical Dictionary, heslo James Fitzjames
  19. Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), ss. 28 a 30
  20. English Wikipedia, heslo James Fitzjames
  21. English Wikipedia, heslo Francis Crozier
  22. Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 60
  23. Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 129
  24. Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 160
  25. Russell Potter: The Victory Point Record