Podpořit provoz tohoto webu můžete zakoupením "kafe" na Buy Me a Coffee. Náklady na doménu a webhosting činí ročně 1385 CZK

×

Chcete něco opravit, upravit či doplnit? Po registraci a přihlášení můžete tuto stránku sami editovat!

×

 Akce

"Zjevení" z Londonderry

Z Franklinova expedice

Verze z 17. 2. 2018, 15:41, kterou vytvořil Radouch (diskuse | příspěvky) (Nadpisy)

V roce 1889 vydal Joseph Henry Skewes[1] vikář v kostele Svaté Trojice v Liverpoolu a bývalý prezident "Liverpoolské asociace pro mentální vědy" (The Liverpool Mental Science Association) knihu Sir John Franklin: the true secret of the discovery of his fate: A "revelation": A little child shall lead them., tedy česky: "Sir John Franklin. Opravdové tajemství objevení jeho osudu. Zjevení. Malé dítě je povede."

Skewes v knize, psané značně patetickým a bulvárním stylem, uvádí, že k objevu místa vylodění Franklinovy expedice na Victory Pointu vedlo "zjevení", zpráva, kterou své sestře předala v roce 1849 zesnulá dcera irského loďaře Williama Coppina Louisa, řečená Weesy. Toto tvrzení rozhodně odmítl Leopold McClintock a Sophia Cracroftová. V reakci na McClintockovo obvinění, že jde o vymyšlenou historku a že něco takového by se nemohlo stát za života Jane Franklinové, vydal Skewes v roce 1890 druhé vydání, ve kterém McClintockovo obvinění na základě dochované korespondence vyvrací.

První vydání Skewesovy knihy

V prvních třech kapitolách líčí značně bulvárním stylem dějiny hledání Severozápadního průjezdu včetně Franklinovy expedice a pátrání po ní[2]. K jádru věci se Skewes dostává v kapitole čtvrté. Stručně shrnuto, tvrdí v ní následující:

Duch zesnulé dívenky

Po smrti Weesy Coppinové se jejím sourozencům po dva roky zdálo, že je jejich zesnulá sestra stále s nimi. Bylo pro ni vždy prostřeno u stolu a občas ji její oblíbený nejmladší bratr William[3] (tehdy rok starý) viděl stát u zdi tak zřetelně, že se k ní rozběhl a úderem o zeď se odřel. Někdy se místo její vlastní podoby objevovala také koule namodralého světla. "Vidět" zesnulou Weesy dokázali pouze její sourozenci a otec, nikoli její matka ani teta (matčina sestra).

Jednoho večera v srpnu 1849 (3 měsíce po smrti Weesy) sdělila Anna, její tehdy sedmiletá sestra, své tetě, že na zdi vidí nápis Mr. Mackay is dead. Pan Mackay byl rodinný známý, kterého měly děti rády, takže informace vzbudila v tetě zvědavost a druhého dne se nechala optat na zdraví páně Mackayovo. Posel se vrátil se zprávou, že pan Mackay tuto noc zemřel.[4]

Zjevení polohy Franklinovy výpravy

V říjnu 1849 jednoho večera teta požádala Annu, aby se Weesy, která byla opět "přítomna", zeptala, kde se nachází sir John Franklin (pátrání po jeho výpravě bylo tehdy celonárodním tématem) a jak by bylo možno se k němu dostat. Zjevení Weesy zmizelo a místnost zaplnila arktická scenérie (opět viditelná jen dětem): dvě lodi zamrzlé v ledu a téměř úplně pokryté sněhem. Ledem vedl k lodím kanál (z dalšího vyplývá, že je míněn průliv, nikoli trhlina v ledu). Anna se začala třást chladem. Scénu, ve formě plánku, Anna okamžitě s velkou chutí nakreslila.

Na protější stěně se dále objevila vysoká, zaoblená, ručně psaná a asi tři palce široká písmena, tvořící text: Erebus and Terror, Sir John Franklin, Lancaster Sound, Prince Regent Inlet, Point Victory, Victoria Channel. [5]

Skewes dále pokračuje:

As to the channel, seen by and drawn on the chart, no such place, at this time, was known, much less marked on any chart, or map, of the Polar regions. Cognisant of this, and believing in the impossibility of such a place being in existence, the father, on examining his little daughter's chart, was incredulous as to its correctness, and particularly so, as to the channel, which was marked out as leading to the ice-enclosed ships.[6]

Pokud se týká kanálu [průlivu], viděného a nakresleného na plánku, v té době nebyl žádný takový znám, tím méně zakreslen na jakémkoli plánu či mapě polárních oblastí. Vědom si toho a nevěříce, že by takové místo mohlo existovat, otec, zkoumající plán své malé dcery, nevěřil v jeho správnost a zejména ne v existenci kanálu, který byl zakreslen jako vedoucí k lodím obklopeným ledem.

Z dalšího popisu v knize není zcela zřejmé, který "neznámý průliv" má autor na mysli. V úvahu přicházejí Peel Sound a Bellotova úžina, ale ztotožnění "zjeveného" kanálu s kteroukoli z těchto úžin je problematické. Viz dále.

Setkání Coppina s lady Franklinovou

Na naléhání ženy a švagrové se v listopadu 1849 William Coppin nakonec rozhodl napsat o celém případu lady Franklinové a poslat jí plánek namalovaný jeho dcerou. Na poslední chvíli však usoudil, že by příběhu nikdo nevěřil, a dopis zůstal neodeslán.

V květnu 1850 se Coppin během svého pobytu v Liverpoolu přece jen rozhodl o zjevení Jane Franklinovou informovat (pod dojmem zpráv o chystané expedici vypravené lady Franklinovou). V té době převládal názor, že Erebus a Terror pokračovaly z Beecheyho ostrova na sever Wellingtonovým kanálem, protože cesta na jih/jihozápad byla v době pátrání po Franklinově výpravě zatarasená ledem, zatímco podle "zjevení" (a jak dnes víme, i ve skutečnosti) se Franklinovy lodě vydaly (přibližně) směrem na jih.

Setkání s lady Franklinovou popisuje Skewes takto:

Before he [Coppin] had given half of his narrative her Ladyship's countenance suddenly presented an almost super-human brightness, and she exclaimed, "It is all true! It is all true! Your children are right. Three months before Sir John set sail, we were sitting by the fire, when he said: 'Jane, recollect, if I find any difficulty I shall seek to return by the American Continent, and if I fail in that I shall go up by the Great Fish River, and so get to the Hudson Bay Territory.'"[7]

Dříve než se [Coppin] dostal do poloviny svého líčení, vzezření lady nabylo téměř nadpozemské jasnosti a ona vykřikla: "Je to všechno pravda! Je to všechno pravda! Vaše děti mají pravdu. Tři měsíce před tím, než sir John odplul, jsme seděli u krbu a on mi řekl: 'Jane, pamatuj, jestli se dostanu do potíží, budu se snažit vrátit kolem amerického kontinentu, a pokud se mi to nepodaří, půjdu proti proudu Velké rybí řeky a tak se dostanu do teritoria Společnosti Hudsonova zálivu.'"

Vliv "Zjevení" na pátrání po Franklinovi

V kapitole VI Skewes podrobně rozebírá údajný vliv "Zjevení" na další pátrání po Franklinově výpravě. Po návratu do Londonderry Coppin zaslal lady Franklinové

the chart, and its accompanying statement, as taken down in his little daughter's own words. As a postscript to the statement, the Captain wrote as follows :—"I beg to call your Ladyship's special attention to the words 'Point Victory, Victoria Channel,' which were brought so often before the child.[8]

plánek a k němu doprovodnou výpověď, jak byla zachycena ve slovech jeho malé dcery. V dodatku k záznamu kapitán dopsal: 'Dovoluji si Vás zvláště upozornit na slova 'Point Victory, Viktoriin kanál', které se dítěti tak tak často zjevovaly.'

První vydání knihy neobsahuje samotný plánek, ale jen jeho popis:

On the left were the two ships, as if built in for the winter; these were in a locality to which no one had supposed that the ships of her husband had gone; then, as if leading down to them, from the right, was a channel, which no one knew anything about. Besides this, to place the locality beyond all doubt, there had appeared on the wall, "Lancaster Sound, Prince Regent Inlet." From this Regent Inlet, on the right, the channel went away to the left, being guided by Point Victory, as well as the Victoria Channel, in which place the Erebus and Terror were ice imprisoned.[9]

Vlevo [tj. na západě, plánek měl zřejmě být orientován severem nahoru] byly dvě lodě připravené na zimu; byly v lokalitě, o které nikdo nepředpokládal, že by tam lodě jejího manžela pluly; dále, jako by vedl dolů k nim, zprava, byl kanál, o němž nikdo nic nevěděl. [?] Kromě toho, aby byla poloha lokality zcela jasná, na zdi se objevilo 'Lancaster Sound, Prince Regent Inlet'. Z toho Regentova zálivu, vpravo, vedl kanál doleva [jiný kanál než výše?], vedoucí k Point Victory, stejně jako Viktoriin kanál, v kterémžto místě byly Erebus a Terror uvězněny v ledu.

Skewes naznačuje, že díky Coppinově informaci vydala lady Franklinová kapitánu Charlesi Forsythovi, který velel jí vyslané expedici na lodi Princ Albert, instrukce, aby se soustředila na průzkum zálivu Prince regenta a západní Boothie. V té době skutečně vládl většinový názor, že Franklin pokračoval na sever Wellingtonovým průlivem.[10]

Princ Albert vyplul z Abeerdenu 5. června 1850. Forsyth však instrukce nesplnil a po krátké návštěvě zálivu Prince regenta se po 4 měsících vrátil do Anglie. což prý Jane Franklinovou nemálo rozladilo.[11]

Lady Franklinová mezitím údajně vyjádřila přání vidět osobně dítě, jehož oči viděly [12]. To prý kvůli invaliditě paní Coppinové a dalším rodinným problémům nebylo možné. Možná však zjevně byla návštěva kapitána Williama Kennedyho, kterého Jane Franklinová pověřila velením druhé plavbě Prince Alberta. Ten (z pověření lady Franklinové[13]) strávil 3 dny v domácnosti Coppinových, aby ověřil okolnosti ohledně "Zjevení".[14] Údajně byl natolik přesvědčen o pravdivosti Annina líčení, že jí slíbil věnovat jakoukoli odměnu, kterou by případně dostal za objev sira Johna.[15]

Princ Albert vyplul na druhou plavbu pod velením Kennedyho 22. května 1851. Objevil Bellotovu úžinu, která odděluje poloostrov Boothia od ostrova Sommerset, ale místo aby pokračoval touto úžinou (jak prý podle "Zjevení" měl) a dospěl tak k Point Victory, vrátil se zpátky na sever a posléze do Anglie.[16]

Kapitola dále líčí další pátrání po Franklinově expedici, přičemž výsledky McClintockovy expedice pochopitelně prezentuje jako definitivní potvrzení potvrzení pravdivosti "Zjevení".[17] [18] Toto své tvrzení dokládá i přetisknutím dopisů Williama Kennedyho z roku 1860, adresovaných Williamu Coppinovi, v nichž Kennedy zmiňuje "Zjevení" a doslova píše:

Had I followed the route your little girl pointed out, I should have carried away from McClintock that honour, fame, and reward which he is now enjoying from the success that attended his expedition [...][19]

Kdybych byl následoval cestu, kterou ukázala vaše dívčina, mohl jsem místo McClintocka získat všechnu čest, slávu a odměnu, které se nyní těší díky úspěchu, který potkal jeho expedici [...]

Coppinův podíl na pátrání po Franklinovi

Vedle hlavního poselství, jímž je podat "Zjevení" jako zásadní informaci, která nakonec vedla k nálezu pozůstatků Franklinovy expedice, Skewes ve své knize popisuje i další údajné zásluhy Williama Coppina o pátrání po Franklinovi.

Coppin měl mj. pomoci shánět peníze [20], pomáhal posuzovat náročnost případné opravy člunu zanechaného v přístavu Leopold[21] a také prý lady Franklinové doporučil kapitána McClintocka jako velitele expedice, která konečně dospěla do míst označených ve "Zjevení".[22]

Speciálně se pak měl Coppin zasloužit o francouzského poručíka Josepha Réného Bellota. Tomu prý pomohl vytvořit malou kajutu na palubě Prince Alberta, takže se mohl zúčastnit jeho druhé plavby, a přispěl mu i 15 liber na výstroj.[23] Po jeho smrti (Bellot se utopil ve Wellingtonově průlivu 18. srpna 1853) přispěl do sbírky, z jejíhož výtěžku byl postaven památník v Greenwichi na břehu Temže a zbytek peněz byl zaslán Bellotově matce a sestře.[24]

Skewesovy teorie o "mechanismu" "Zjevení"

V kapitole VII. Skewes podrobně rozebírá, čím podle jeho názoru "Zjevení" bylo, na kteroužto kapitolu hlubší zájemce o povahu údajného jevu odkazuji. Zde uveďme jen tři zásadní body:

  • Zprávu o smrti Mackaye vysvětluje Skewes telepatií, neboť mezi Coppinovými dětmi a umírajícím existovalo přátelské pouto.
  • Naopak zpráva o poloze Franklinovy výpravy je podle něj čistě nadpřirozená záležitost, dílo božské Prozřetelenosti, neboť mezi Coppinovými dětmi a posádkami Erebu a Terroru žádné zvláštní pouto nebylo.
  • Zobrazení písmen/textů na zdi je dílo mysli "přijímajícího" (tedy Coppinovy dcery Anny), jeho zpracování přijaté informace. Není to (velmi volně řečeno jazykem dnešní doby) tak, že by "duch" promítal písmena na zeď.

Reakce McClintocka na knihu

Skewesova odpověď na kritiku a druhé vydání jeho knihy

Plánek polohy lodí

Plánek polohy lodí, který nakreslila Anne Coppinová, odeslal Willam Coppin lady Franklinové. Podle Skewese Coppin žádal po smrti Jane Franklinové Sophii Cracroftovou (v roce 1885) o jeho vrácení, ale marně. Skewes podezírá McClintocka, že přesvědčil slečnu Cracroftovou, aby plánek nevracela. [25]

Coppin se údajně pokusil plánek získat zpět soudní cestou, ale kvůli problému s advokátem a nedostatku financí k soudu nedošlo.[26] Originální plánek byl pravděpodobně ztracen, eventuálně úmyslně zničen (možná Sophií Cracroftovou při pořádání pozůstalosti lady Franklinové).[27]

Druhé vydání Skewesovy knihy přesto plánek, viz obrázek níže, obsahuje[28]. Nejde však o originální plánek, ale o upravenou reprodukci náčrtku, který autorovi zaslal 28. dubna 1889 kapitán Parker Snow, druhý muž ve velení první plavby Prince Alberta.

Mapa-weesy-snow.png

V knize je mapka na výšku (sever nahoře), zde jsme ji pro lepší čitelnost otočili o 90° doprava (sever je tedy vpravo).

Klíčové jsou připojené vysvětlující poznámky k mapce[29], z nichž vyplývá následující: Parker Snow měl vlastní verzi mapky, nakreslenou podle informací od lady Franklinové, ve svém zápisníku. Tato mapka je "přesně překreslena" v orámovaném obdélníku v pravé (severní) části mapy. Zbytek se Parkerovi do zápisníku nevešel a byl nakreslen Snowem dodatečně (tj. zřejmě v roce 1889) po paměti podle toho, co mu v roce 1850 sdělila lady Franklinová při jejich půlnočním rozhovoru. Kanál vedoucí z průlivu Prince regenta do Viktoriiny úžiny, tj. zřejmě v době "Zjevení" neznámá Bellotova úžina, není na Snowově plánku. Skewes nevysvětluje, proč ji do plánku dokreslil, a připouští, že bez přístupu k původní mapce nelze správnost plánku ověřit. Coppin prý potvrdil, že nakolik si pamatuje, plánek v hlavních rysech odpovídá plánku nakreslenému jeho dcerou.

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

  1. ↑ V knize i dalších zdrojích je uváděn jen jako J. Henry Skewes. Jméno Joseph je uvedeno pouze na stránkách archive.org, viz https://archive.org/details/cihm_33246
  2. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 1-68
  3. ↑ Kniha neuvádí žádné příslušníky rodiny jménem kvůli ochraně jejich soukromí. Jména jsou doplněna na základě věku dětí tak, jak se objevují v dalších textech o tomto tématu.
  4. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 71-74
  5. ↑ Rovnou upozorněme, že tato klíčová pasáž, tedy co přesně na stěně před 40 lety "viděla" Anna, resp. jak to pak popsala a zakreslila, je velmi pravděpodobně nesprávná, resp. v rozporu s tím, co dokládají ostatní svědectví. Viz dále.
  6. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 74-76
  7. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 77-79
  8. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 88
  9. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 88-89
  10. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 55
  11. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 89-96
  12. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 92
  13. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 144
  14. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 99
  15. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 101
  16. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 104-105
  17. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 128-129
  18. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 147-151
  19. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 138-142
  20. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 87-88
  21. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 101
  22. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), ss. 87-88
  23. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 102
  24. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 1. vydání (1889), s. 110
  25. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 2. vydání (1890), ss. 303-304
  26. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 2. vydání (1890), s. 252
  27. ↑ Russell Potter: The Londonderry Vision, Redux, 7. 6. 2012
  28. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 2. vydání (1890), s. 306
  29. ↑ J. Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate, 2. vydání (1890), ss. 307-309
Citováno z „https://www.franklinova-expedice.cz/wiki/index.php?title=%22Zjevení%22_z_Londonderry&oldid=2270“