Podpořit provoz tohoto webu můžete zakoupením "kafe" na Buy Me a Coffee. Náklady na doménu a webhosting činí ročně 1385 CZK

×

Chcete něco opravit, upravit či doplnit? Po registraci a přihlášení můžete tuto stránku sami editovat!

×

 Akce

Henry (Harry) Duncan Spens Goodsir

Z Franklinova expedice

Verze z 17. 4. 2022, 18:43, kterou vytvořil Radouch (diskuse | příspěvky) (Šablona)

Šablona:InfoboxOsoba Harry Goodsir (3. listopadu 1819 - circa 1848) byl skotský lékař, který přispěl k průkopnické práci na buněčné teorii, kterou provedl jeho bratr John Goodsir. Sloužil jako chirurg a přírodovědec na nešťastné Franklinově expedici. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, avšak podle soudní studie z roku 2011 kosterní pozůstatky, které byly dříve objeveny na Ostrově krále Viléma, možná patří Harrymu Goodsirovi.

Dětství a rodina

Henry Duncan Spens Goodsir (obecně známý jako "Harry") se narodil 3. listopadu 1819 v Anstrutheru ve skotské provincii Fife doktoru Johnu Goodsirovi (1782 - 1848), který byl praktický lékař v tomto městě. Jeho dědeček z otcovi strany doktor John Goodsir (1746 - 1816), byl praktickým lékařem v nedalekém městě Lower Largo. Tři Harryho bratři se stali praktickými lékaři. John Goodsir (1814 - 1867), jeho starší bratr, se stal profesorem anatomie na univerzitě v Edinburghu a průkopníkem doktríny, že buňky tvoří základ živých organismů. Jeho mladší bratr Robert (1824 - 1895) se kvalifikoval jako doktor medicíny na univerzitě v St. Andrews a Archibald (1826 - 1869) studoval v Edinburghu a získal titul člena Royal College of Surgeons of England.

Kariéra

Studoval medicínu v Edinburghu a stal se členem Královské lékařské společnosti. Po ukončení studia v roce 1840 získal licenci od Royal College of Surgeons of Edinburgh (LRCSEd). V srpnu 1843 získal po svém bratrovi Johnovi pozici konzervátora muzea RCSEd (Muzeum chirurgů). Pak odešel, aby se připojil k Franklinově expedici, následně jeho pozici získal jeho bratr Archibald.

Příspěvek k teorii buněk

V roce 1845 byl s bratrem Johnem spoluautorem knihy Anatomical a Patological Observations. Ta obsahovalo Johnovy nepublikované přednášky z let 1841-42 na The Royal College of Surgeons of Edinburgh (RCSEd), na které přidali některé ze svých vlastních zoologických, anatomických a patologických pozorování. Tři kapitoly, které dodal Harry, považoval John jako důkaz potvrzující své tvrzení o buněčné teorii. Právě tato kniha přinesla mezinárodní uznání pro Johna Goodsira.

Franklinova expedice

Sir John Franklin, který se předtím účastnil tří expedic do Arktidy, vyrazil v roce 1845 na expedici, která měla objevit Severozápadní průjezd. Dispozici měl dvě osvědčené lodě HMS Erebus a HMS Terror. Na lodích sloužili čtyři lékaři: Stephen Stanley (chirurg) a Harry Goodsir (pomocný chirurg) na HMS Erebus a John Peddie (chirurg) a Alexander MacDonald (asistent chirurga) na HMS Terror.

Ovšem Goodsir se účasnil expedice hlavně jako přírodovědec. Jeho pozorování a výzkumy mořských živočichů během plavby z Anglie do Grónska známé jako "On the anatomy of Forbesia" předal z ostrova Disko v Baffinově zálivu v červnu 1845 na doprovodnou loď. O pět let později byla jeho práce publikována, takže dílo přežilo svého tvůrce. Expedice byla naposledy viděna Evropany o měsíc později v červenci 1845.

Goodsirův mladší bratr Robert se připojil ke dvěma expedicím, které se pokusily nalézt Franklinovu expedici. V roce 1849 se připojil k velrybářské výpravě pod velením Skota Williama Pennyho, což byl první z mnoha neúspěšných pokusů najít Franklina a jeho muže. Robert Goodsir napsal zprávu o této cestě: Arktická plavba do Baffinova zálivu a Lancasterského průlivu při hledání Sira Johna Franklina a jeho přátel (An Arctic voyage to Baffin's Bay and Lancaster Sound: in search of friends with Sir John Franklin). Znovu se připojil k Pennymu v roce 1850 jako chirurg na druhé záchranné expedici. Robert Goodsir získal titul doktora medicíny na Univerzitě v St. Andrews v roce 1852. Lékařské praxi se však moc nevěnoval, často cestoval na Nový Zéland jako zlatokop a do Austrálie jako chovatel ovcí. Později se vrátil do Edinburghu, kde zemřel v roce 1895 a byl pohřben na Děkanském hřbitově.

Následný vědecký výzkum

Mezi lety 1859 a 1949 byly objeveny kosterní pozůstatky představující nejméně 30 jedinců na Ostrově krále Viléma a většina z nich byla pohřbena na místě. V roce 1869 americký průzkumník Charles Francis Hall byl naveden místním Inuitem na mělký hrob, který obsahoval dobře zachovalé kosterní pozůstatky a fragmenty oděvu. Tyto pozůstatky byly repatriovány a pohřbeny pod památníkem Franklinovy expedice v Old Royal Naval College v Greenwichi, Londýně. Kostra byla považována za pozůstatky důstojníka kvůli zbytkům hedvábné vesty, ve které bylo tělo oblečeno a kvůli zlatému zubu. Po prohlídce ostatků významným biologem Thomasem Henry Huxleyem dospěla admiralita k závěru, že kostra patřila Henrymu Le Vesconte, poručíku z HMS Erebus. Moderní vyšetření dobře zachovalé a poměrně úplné kostry mladého muže evropského původu, provedené roku 2011, zahrnovalo rekonstrukci obličeje, která se shodovala tváří Harryho Goodsira z fotografie z roku 1845. Rozbory stroncia a izotopů kyslíku ze zubní skloviny naznačují že jedinec nepocházel z jihozápadní Anglie jako v případě poručíka Le Vesconte, ale pocházel z východního Skotska.

Externí odkazy

Zdroje a poznámky


Citováno z „https://www.franklinova-expedice.cz/wiki/index.php?title=Henry_(Harry)_Duncan_Spens_Goodsir&oldid=4085“