"Zjevení" z Londonderry

V roce 1889 vydal Joseph Henry Skewes vikář v kostele Svaté Trojice v Liverpoolu a bývalý prezident "Liverpoolské asociace pro mentální vědy" (The Liverpool Mental Science Association) knihu Sir John Franklin: the true secret of the discovery of his fate: A "revelation": A little child shall lead them., tedy česky: "Sir John Franklin. Opravdové tajemství objevení jeho osudu. Zjevení. Malé dítě je povede."

Skewes v knize, psané značně patetickým a bulvárním stylem, uvádí, že k objevu místa vylodění Franklinovy expedice na Victory Pointu vedlo "zjevení", zpráva, kterou své sestře předala v roce 1849 zesnulá dcera irského loďaře Williama Coppina Louisa, řečená Weesy. Toto tvrzení rozhodně odmítl Leopold McClintock a Sophia Cracroftová. V reakci na McClintockovo obvinění, že jde o vymyšlenou historku a že něco takového by se nemohlo stát za života Jane Franklinové, vydal Skewes v roce 1890 druhé vydání, ve kterém McClintockovo obvinění na základě dochované korespondence vyvrací.

První vydání Skewesovy knihy

V prvních třech kapitolách líčí značně bulvárním stylem dějiny hledání Severozápadního průjezdu včetně Franklinovy expedice a pátrání po ní. K jádru věci se Skewes dostává v kapitole čtvrté. Stručně shrnuto, tvrdí v ní následující:

Duch zesnulé dívenky

Po smrti Weesy Coppinové se jejím sourozencům po dva roky zdálo, že je jejich zesnulá sestra stále s nimi. Bylo pro ni vždy prostřeno u stolu a občas ji její oblíbený nejmladší bratr William (tehdy rok starý) viděl stát u zdi tak zřetelně, že se k ní rozběhl a úderem o zeď se odřel. Někdy se místo její vlastní podoby objevovala také koule namodralého světla. "Vidět" zesnulou Weesy dokázali pouze její sourozenci a otec, nikoli její matka ani teta (matčina sestra).

Jednoho večera v srpnu 1849 (3 měsíce po smrti Weesy) sdělila Anna, její tehdy sedmiletá sestra, své tetě, že na zdi vidí nápis Mr. Mackay is dead. Pan Mackay byl rodinný známý, kterého měly děti rády, takže informace vzbudila v tetě zvědavost a druhého dne se nechala optat na zdraví páně Mackayovo. Posel se vrátil se zprávou, že pan Mackay tuto noc zemřel.

Zjevení polohy Franklinovy výpravy

V říjnu 1849 jednoho večera teta požádala Annu, aby se Weesy, která byla opět "přítomna", zeptala, kde se nachází sir John Franklin (pátrání po jeho výpravě bylo tehdy celonárodním tématem) a jak by bylo možno se k němu dostat. Zjevení Weesy zmizelo a místnost zaplnila arktická scenérie (opět viditelná jen dětem): dvě lodi zamrzlé v ledu a téměř úplně pokryté sněhem. Ledem vedl k lodím kanál (z dalšího vyplývá, že je míněn průliv, nikoli trhlina v ledu). Anna se začala třást chladem. Scénu, ve formě plánku, Anna okamžitě s velkou chutí nakreslila.

Na protější stěně se dále objevila vysoká, zaoblená, ručně psaná a asi tři palce široká písmena, tvořící text: Erebus and Terror, Sir John Franklin, Lancaster Sound, Prince Regent Inlet, Point Victory, Victoria Channel.

Skewes dále pokračuje:

As to the channel, seen by and drawn on the chart, no such place, at this time, was known, much less marked on any chart, or map, of the Polar regions. Cognisant of this, and believing in the impossibility of such a place being in existence, the father, on examining his little daughter's chart, was incredulous as to its correctness, and particularly so, as to the channel, which was marked out as leading to the ice-enclosed ships.

Pokud se tyká kanálu [průlivu], viděného a nakresleného na plánku, v té době nebyl žádný takový znám, tím méně zakreslen na jakémkoli plánu či mapě polárních oblastí. Vědom si toho a nevěříce, že by takové místo mohlo existovat, otec, zkoumající plán své malé dcery, nevěřil v jeho správnost a zejména ne v existenci kanálu, který byl zakreslen jako vedoucí k lodím obklopeným ledem.

Z dalšího popisu v knize není zcela zřejmé, který "neznámý průliv" má autor na mysli. V úvahu přicházejí Peel Sound a Bellotova úžina, ale ztotožnění "zjeveného" kanálu s kteroukoli z těchto úžin je problematické. Viz dále.

Setkání Coppina s lady Franklinovou

Na naléhání ženy a švagrové se v listopadu 1849 William Coppin nakonec rozhodl napsat o celém případu lady Franklinové a poslat jí plánek namalovaný jeho dcerou. Na poslední chvíli však usoudil, že by příběhu nikdo nevěřil, a dopis zůstal neodeslán.

V květnu 1850 se Coppin během svého pobytu v Liverpoolu přece jen rozhodl o zjevení Jane Franklinovou informovat (pod dojmem zpráv o chystané expedici vypravené lady Franklinovou). V té době převládal názor, že Erebus a Terror pokračovaly z Beecheyho ostrova na sever Wellingtonovým kanálem, protože cesta na jih/jihozápad byla v době pátrání po Franklinově výpravě zatarasená ledem, zatímco podle "zjevení" (a jak dnes víme, i ve skutečnosti) se Franklinovy lodě vydaly (přibližně) směrem na jih.

Setkání s lady Franklinovou popisuje Skewes takto:

Before he [Coppin] had given half of his narrative her Ladyship's countenance suddenly presented an almost super-human brightness, and she exclaimed, "It is all true! It is all true! Your children are right. Three months before Sir John set sail, we were sitting by the fire, when he said: 'Jane, recollect, if I find any difficulty I shall seek to return by the American Continent, and if I fail in that I shall go up by the Great Fish River, and so get to the Hudson Bay Territory.'"

Coppin se údajně pokusil plánek získat zpět soudní cestou, ale kvůli problému s advokátem a nedostatku financí k soudu nedošlo. Originální plánek byl pravděpodobně ztracen, eventuálně úmyslně zničen (možná Sophií Cracroftovou při pořádání pozůstalosti lady Franklinové).

Druhé vydání Skewesovy knihy přesto plánek, viz obrázek níže, obsahuje. Nejde však o originální plánek, ale o upravenou reprodukci náčrtku, který autorovi zaslal 28. dubna 1889 kapitán Parker Snow, druhý muž ve velení první plavby Prince Alberta.

V knize je mapka na výšku (sever nahoře), zde jsme ji pro lepší čitelnost otočili o 90° doprava (sever je tedy vpravo).

Klíčové jsou připojené vysvětlující poznámky k mapce, z nichž vyplývá následující: Parker Snow měl vlastní verzi mapky, nakreslenou podle informací od lady Franklinové, ve svém zápisníku. Tato mapka je "přesně překreslena" v orámovaném obdélníku v pravé (severní) části mapy. Zbytek se Parkerovi do zápisníku nevešel a byl nakreslen Snowem dodatečně (tj. zřejmě v roce 1889) po paměti podle toho, co mu v roce 1850 sdělila lady Franklinová při jejich půlnočním rozhovoru. Kanál vedoucí z průlivu Prince regenta do Viktoriiny úžiny, tj. zřejmě v době "Zjevení" neznámá Bellotova úžina, není na Snowově plánku. Skewes nevysvětluje, proč ji do plánku dokreslil, a připouští, že bez přístupu k původní mapce nelze správnost plánku ověřit. Coppin prý potvrdil, že nakolik si pamatuje, plánek v hlavních rysech odpovídá plánku nakreslenému jeho dcerou.

Související stránky

• Joseph Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate
• William Coppin
• Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

Externí odkazy

• Russell Potter: The Londonderry Vision, 17.4.2009 - Základní informace o záhrobním poselství Coppinova dítěte (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Londonderry Vision, Redux, 7.6.2012 - Další informace o poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Writing on the Wall, 24.6.2012 - Jak přesně znělo poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Peter Carney: The writing's on the wall for little 'Weesy' Coppin (if my memory serves me right), 24.6.2012 - Jiný pohled na poselství z Londonderry včetně dalších informačních zdrojů (revize 26.12.2017)
• Giulia Katherine Hoffmann: Otherworldly Impressions: Female Mediumship in Britain and America in the Nineteenth and Early Twentieth Centuries, 2014 - Disertace věnovaná ženským médiím z Británie a USA; první kapitola je věnována Franklinově expedici (revize 26.12.2017)

Zdroje a poznámky