John Gregory

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na:navigace, hledání
Obličejová rekonstrukce jedince, který byl prostřednictvím analýzy DNA identifikován jako John Gregory z HMS Erebus
Kredit: Diana Trepkov/ University of Waterloo

John Gregory (? – 1848?) byl strojník (inženýr), přijatý jako smluvní poddůstojník (warrant officer) v hodnosti strojníka 1. třídy na HMS Erebus během její poslední plavby. Jako pracovník firmy, která připravovala parní pohon pro lodě Franklinovy expedice, měl na starosti obsluhu parního stroje, který byl na loď vmontován pro její lepší manévrovatelnost v ledu. V roce 2021 se stal prvním členem expedice, jehož pozůstatky (konkrétně lebka), byly jednoznačně identifikovány porovnáním odebrané DNA s jeho vzdáleným potomkem.

Životopisné údaje

Ačkoli anglickojazyčná Fandom wiki o Franklinově expedici[1] udává rok 1798[2] jako rok narození Johna Gregoryho, ve skutečnosti není známo, kdy se narodil. V odborných článcích a názorech odborníků se uvádí jeho narození od roku 1790[3] do roku 1806 ([4]]). Sami autoři odborného článku o identifikaci jeho lebky uvádějí, že jejich genealogické pátrání naznačuje, že se narodil v Lancashire v Anglii mezi lety 1801-1804[5].

Pamětní mohyla v Erebus Bay, postavená v roce 2014. Mohyla obsahuje pozůstatky Johna Gregoryho a dvou dalších členů Franklinovy expedice z roku 1845.
Kredit: Diana Trepkov/ University of Waterloo

Naopak přesně víme, že 14. dubna 1823 se oženil s Hannah Wilsonovou. Jejich první syn, Edward John Gregory, byl pokřtěn jen dva měsíce po svatbě. Právě vzdálený potomek tohoto prvního syna byl identifikován jako příbuzný Johna Gregoryho[6]. Se svou ženou měl John Gregory ještě řadu dalších dětí, z nichž podle sčítání lidu v roce 1841 žilo 6 (včetně prvorozeného Edwarda Johna Gregoryho)[7], [8].

John Gregory pracoval jako inženýr ve firmě Maudslay, Sons and Field, sídlící v londýnské čtvrti Lambeth[9]. Tato firma byla předním výrobce lodních parních strojů a kotlů a připravovala pomocný parní pohon pro HMS Erebus a HMS Terror v dubnu 1845. Její zaměstnanci John Gregory a James Thompson byli firmou zřejmě na poslední chvíli doporučeni jako odborníci na údržbu strojů během plavby[10].

Poslední zpráva od Johna Gregoryho přišla jeho rodině v dopise odeslaném z Disko Bay v Grónsku, datovaném 9. července 1845. Dopis je uložen v britských archivech a je dostupný jen za poplatek, ale článek v Polar Record z něj kromě finančních instrukcí manželce cituje Gregoryho poslední pozdrav rodině: Give my kind Love to Edward, Fanny, James, William, and kiss baby for me - and accept the same yourself. Gregory se tedy láskyplně loučí s dětmi Edwardem, Fanny, Jamesem, Williamem a nepojmenovaným novorozencem a svojí ženou Hannah. [11]

O jeho dalších osudech nebylo nic známo. Nyní díky analýze DNA víme, že patrně v roce 1848 (ale možná později) spolu s dalšími druhy zahynul v Erebus Bay na Ostrově krále Viléma.

Nález lebky

Jak uvádí Russell Potter na svém blogu, lebku Johna Gregoryho v moderní době poprvé nalezl Barry Ranford v roce 1993. V roce 1997 pak byla tato lebka spolu s další, nalezenou poblíž, a jednou stehenní kostí, umístěna Ranfordovým přítelem Johnem Harringtonem do kovové schránky v nové mohyle postavené na místě nálezu.[12]

Identifikace pozůstatků Johna Gregoryho

Douglas Stenton vykopává dosud neidentifikovaného námořníka, jehož pozůstatky byly nalezeny spolu s pozůstatky Johna Gregoryho.

Během let 2013-2019 provedli vědci analýzu DNA z 20 zubů a 21 vzorků kostí z 9 míst ležících na Ostrově krále Viléma na trase posledního pochodu mužů Franklinovy expedice. Tyto vzorky pocházely celkem z 27 jedinců původem ze západní Evropy (= jde skutečně o členy Franklinovy expedice), čili vzorek zahrnuje zhruba čtvrtinu ze 105 mužů, kteří se "vylodili" na pobřeží ostrova v dubnu 1848.[13]

Z těchto 27 jedinců byly pozůstatky 23 nalezeny v Zátoce Erebu na jihozápadním pobřeží Ostrova krále Viléma. Jde o lokality označované archeology jako NgLj-2 a NgLj-3 (vzdálené necelé 2 kilometry), z nichž ta druhá je patrně místem, kde McClintock v roce 1859 nalezl člun opatřený skluznicemi (= předělaný na saně) s dvěma kostrami uvnitř. [14] Obdobný člun byl později nalezen i v lokalitě NgLj-2. Je zjevné, že podstatná část (minimálně tedy 23 námořníků) nebyla schopna z tohoto místa pokračovat v dalším pochodu (ať už směrem od lodí či zpátky k nim).

Z NgLj-2 pochází pozůstatky 13 jedinců, z NgLj-3 pozůstatky 3 jedinců a zbylých 7 bylo nalezeno v blízkém okolí.

Dále byly vědci odebrány vzorky DNA od 17 v současnosti žijících osob, které se samy považují za potomky členů Franklinovy expedice. Až u 17. osoby se podařilo ztotožnit její DNA s DNA odebranou ze stoličky jedince z lokality NgLj-3 (tedy patrně z místa původního McClintockova nálezu člunu).[15]

Identita potomka Johna Gregoryho nebyla v originálním článku zveřejněna, ale jak uvádí tisková zpráva doprovázející publikaci tohoto objevu, je jím Jonathan Gregory, žijící v Port Elizabeth v Jihoafrické republice. Identifikace pozůstatků Johna Gregoryho jako prvních pomocí genetické analýzy je neuvěřitelný den pro celou naši rodinu, cituje Jonathana Gregoryho tisková zpráva.[16]

Význam identifikace pozůstatků

Jak v článku uvádí jeho autoři, pokud by se podařilo ztotožnit námořníky zemřelé v Erebus Bay, budeme vědět jejich hodnosti a příslušnost k lodi (HMS Erebus či HMS Terror). To nám dá možnost pokusit se pochopit, co se stalo v Erebus Bay a zda se to významněji týkalo určité skupiny či lodi.

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

  1. Franklin Expedition Wiki
  2. John Gregory | Franklin Expedition Wiki
  3. Lloyd-Jones, R. (2018). Franklin’s men and their families: new evidence from the allotment books. Polar Record, 54, 267–274.
  4. Russell Potter ve facebookové skupině Remembering the Franklin Expedition
  5. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  6. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  7. Julliete Pochelu ve facebookové skupině Remembering the Franklin Expedition
  8. Výsledy vyhledávání v OnLine Parish Clerks for the County of Lancashire
  9. Russell Potter: 1845 Franklin expedition member identified using DNA, Canadian Geographic, 3.5.2021
  10. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  11. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  12. Russell Potter: The backstory of John Gregory's Skull, Visions of the North, 5. května 2021
  13. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  14. Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside and Robert W. Park: The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition. Arctic, 68/1, březen 2015
  15. Stenton, D., Fratpietro, S., Keenleyside, A., & Park, R. (2021). DNA identification of a sailor from the 1845 Franklin northwest passage expedition. Polar Record, 57, E14. doi:10.1017/S0032247421000061
  16. First member of ill-fated 1845 Franklin expedition is identified by DNA analysis. EurekAlert, 6. května 2021

Reklama