Plavba z Anglie do Disko Bay

Předchozí: Příprava expedice | Následující: Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay

Z Anglie na Orkneje

Erebus a Terror vypluly z Greenhithe, městečka na Temži, 19. května 1845 kolem půl desáté ráno. Doprovázela je dopravní loď Barreto Junior, která vezla zásoby, jež měly být na lodě Franklinovy výpravy přeloženy až v Grónsku – plavba s plně naloženými loděmi přes Atlantik by byla nebezpečná. Poručík John Irving v dopise své švagrové z 16. května 1845 uvádí, že na Erebu a Terroru jsou naloženy zásoby na dva roky a transportní loď veze zásoby na třetí rok. Lodě dále měly zásobu uhlí na dvanáctidenní parní plavbu.

Erebus a Terror byly vlečeny parníkem Rattler a Barreto Junior parníkem Monkey. Prvním cílem plavby byly Orkneje. Na palubě Erebu byl pro tuto část plavby přítomen lodivod William Hindbaugh a na palubě Terroru Peter Irvine.

Nedlouho po vyplutí musela flotila kvůli nepříznivému větru zakotvit poblíž Aldeburghu, jak uvádí John Franklin v dopise z 29. května 1845, adresovaném tajemníkovi Admirality. Erebus a Terror se tou dobou nacházely na moři poblíž Aberdeenu a John Franklin odpovídal na dopis tajemníka Admirality (zřejmě Johna Barrowa) z 23. května. Dopis Franklinovi na palubu Erebu doručil parník Blazer. V Barrowově dopise byl Franklin vyzýván, aby v případě trvajících nepříznivých větrů změnil původní plán a proplul průlivem La Manche.

Franklin odpověděl, že větry jsou většinou příznivé a dále ve své odpovědi popisuje, že 26. května poblíž Fern Islands (na dnešních mapách Farne Islands) bylo moře příliš rozbouřené, než aby Rattler mohl lodě dále táhnout. Proto se skupina lodí rozptýlila a Rattler byl vyslán, aby domluvil setkání s dopravní lodí. Jeho kapitán Smith využil příležitosti a uchýlil se do přístavu (zřejmě Cromarty), aby doplnil uhlí a nechal očistit lodní šroub. Protože parník Monkey byl tou dobou (29. května) již "odeslán zpět do Woolwich" (neuvedeno přesné datum), John Franklin nařídil kapitánu Stanleymu, aby jeho parník Blazer táhl lodě Franklinovy výpravy. Opětovné setkání flotily s Rattlerem se podle zprávy kapitána Blazeru očekávalo týž den, tedy 29. května.

Mírně odlišnou verzi podává v dopisech své švagrové Katii (žena jeho bratra Lewise Haye Irvinga) poručík John Irving z Terroru, podle kterého parníky dorazily do Stromness o 2 dny dříve než celá flotila (tedy 28. května), ale vrátily se pro Erebus a Terror k Aberdeenu. Irving rovněž uvádí, že "třetí parník" (zjevně Monkey) se musel kvůli "značnému poškození hned na počátku" vrátit .

Do přístavu Stromness na Orknejích doplula flotila 30. května večer .

Zde byly na dopravní loď naloženy další 4 býci náhradou za stejný počet uhynulých při bouřlivé plavbě a lodě doplnily vodu.

James Fitzjames ve svém deníku popisuje, že zatímco mužům z Terroru nebylo dovoleno vystoupit na břeh, někteří námořníci z Erebu mohli vystoupit na břeh opatřit zásoby. Dva muži dostali povolení k návštěvě Kirkwallu, vzdáleného 14 mil, kde měl jeden ženu, kterou neviděl 4 roky, a druhý matku, kterou neviděl 17 let. Fitzjames neuvádí jména námořníků. Poté, co se všichni řádně vrátili na palubu, došlo v noci k dalšímu výstupu 4 námořníků na břeh, tentokráte bez povolení. Mezi "dezertéry" byl i manžel zmíněné ženy. Nepovolené vzdálení z lodi bylo odhaleno a Fairholme, Baillie a ještě další muži dopravili uprchlíky na loď ve 3 ráno. Fitzjames upustil od potrestání, nicméně nechal mezi 4 a 6 ráno prohledat Gorem a seržantem námořní pěchoty celou loď a vyházet nalezený alkohol (myšleno zjevně soukromé zásoby námořníků, nikoli alkohol z oficiálních lodních zásob).

Z Orknejí do Grónska

Lodě Franklinovy expedice opustily Stromness 3. června ráno. Krátce po vyplutí Terror opustil lodivod a můžeme předpokládat, že rovněž lodivod z Erebu se vrátil do přístavu.

Je zajímavé, že ani datum odplutí lodí expedice z Orknejí není zcela jisté. Cyriax o pobytu lodí na Orknejích mluví dost neurčitě: výprava podle něj dorazila na Orkneje "o několik dní později" než je poslední jisté datum Franklinova dopisu tajemníkovi Admirality 29. května. Datum odplutí neuvádí Cyriax vůbec. Publikovaný Fitzjamesův "dopisový deník" začíná nejdříve 5. června (což také není jisté, viz níže) a ač popisuje příhody z Orknejí, přesná data neuvádí. A konečně Irving, jediný konkrétní zdroj, v posledním dopise z 10. července popírá sám sebe, když uvádí, že z Orknejí odpluly 2. (nikoli 3.) června po třídenním pobytu...

Patrně 4. června (či méně pravděpodobně 7. června) v poledne se s flotilou Franklinových lodí rozloučily parníky Rattler a Blazer, "poblíž ostrova Rona, asi 70 až 80 mil od Orknejí", jak uvádí James Fitzjames . Další zdroj udává datum oddělení parníků 4. června, a to "u ostrovů Bara a Rona, západně od mysu Wrath. Mid-Victorian RN vessel HMS Rattler, 12. června 1845. Datum 4. června potvrzuje i popisek akvarelu na stránkách muzea Scottova polárního institutu v Cambridgi. Cyriax přesné datum neuvádí.

K nejasnostem ohledně data rozlučky parníků Rattler a Blazer: Dopis Jamese Fitzjamese (ve formě deníku), který vyšel v časopise The Nautical Magazine, je datován 8. června 1845. V úvodu textu Fitzjames píše: "The steamers Roller and Blazer left us at noon yesterday near the Island of Rona seventy or eighty miles from Stromness". Z toho by vyplývalo, že jde o poledne 7. června. Nicméně deník pokračuje dále datem 6. června a k 7. červnu Fitzjames mj. píše: "There is nothing in this day's journal that will interest or amuse you at all events and I am not in a humour for describing any more messmates." Pokud předpokládáme, že deník byl psán chronologicky, pak první explicitně nedatovaný text v deníku je psán 5. června a zmínky o "včerejšku" se vztahují k 4. červnu. Tento výklad podporuje i okolnost, že po odplutí parníků si důstojníci Erebu připili na zdraví lady Franklinové a Franklinovy dcery, protože ta měla narozeniny. Eleanora Isabella Franklinová se narodila 3. června ; přípitek o den později dává větší smysl než přípitek o 4 dny později. Nutno dodat, že zápisy v deníku pokračují i po 8. červnu - není tedy příliš jasné, jaký význam mělo datum dopisu (není vůbec chybné, ať už v originále či v tištěné verzi, a nemá být 5. místo 8. června?; existuje originální exemplář dopisu? - záměna psané pětky za osmičku při čtení není jistě nemožná). Navíc průvodní text v časopise The Leader, kde byl deník poprvé otištěn (jméno autora, tedy Jamese Fitzjamese, však bylo utajeno!), explicitně uvádí, že deník začíná 5. června .

V dalším textu vycházím z předpokladu, že dopis/deník Jamese Fitzjamese ve skutečnosti začíná 5. června.

Kapitáni parníků před odplutím převzali dopisy členů expedice a parníky poté propluly těsně podél Erebu a následně Terroru, přičemž si posádky lodí navzájem provolávaly slávu.

5. června kolem desáté hodiny večerní se Erebus nacházel na 60°0' s.š. a 9°30' z.d. (poloha na Google Maps).

James Fitzjames uvádí, že dopravní loď musela plout se skasanými plachtami, jinak by snadno předehnala Erebus a Terror.

6. června seznámil John Franklin Fitzjamese s tou částí instrukcí, které obdržel pro expedici, jež se týkala cílů výpravy a nutnosti "pozorovat v neznámých oblastech, které se chystáme navštívit, vše od blechy po velrybu". Franklin pověřil Fitzjamese vedením magnetických pozorování. Franklin poté sdělil všem důstojníkům, že po návratu do Anglie si od nich vyžádá veškeré jejich poznámky, deníky, nákresy apod.

Téhož dne při večer sir John vysvětlil důstojníkům, že očekává, že se jim podaří proplout ledem u amerického pobřeží a vyjádřil svou nevíru v existenci otevřeného polárního moře na severu. (Vzhledem k tomu, že pátrání po Franklinově výpravě se dlouho soustřeďovala právě na severní směr – Wellingtonův kanál, je to velmi zajímavá poznámka). Dále Franklin vyslovil názor, že by bylo možné dosáhnout severní pól pochodem po ledě, kdyby se přezimovalo na Špicberkách a vyrazilo na jaře dříve, než led začne tát.

8. června spatřila Franklinova výprava "loď z Peterheadu" (přístav na severovýchodě Skotska). V devět večer se flotila nacházela na 62° s.š.

12. června večer se Franklinova flotila nacházela "pouze šest mil od Islandu - jižně od něj".

14. června v 11 hodin večer pluly lodě v husté mlze rychlostí 7 a 1/4 uzlu, Erebus uprostřed. Držely se blízko sebe v obavě, že se ztratí z dohledu.

16. června po snídani navštívil Fitzjames Terror, aby s Francisem Crozierem konzultoval svá pozorování učiněná "Foxem" (přístroj na měření magnetické inklinace, vynalezený Crozierem). Crozier, první důstojník Terroru Edward Little a "agent" dopravní lodi Barreto Junior Edward Griffiths povečeřeli na palubě Erebu se sirem Johnem.

19. června o půlnoci udává Fitzjames, že se nacházejí 140 či 150 mil od mysu Farewell (nejjižnější výběžek Grónska). Fitzjames popisuje silný vítr, který vál ten den, a že sotva přesvědčil Franklina, aby skasaly některé plachty. Stejnou "stížnost" na Franklinovu neochotu "skasat plachty" opakuje Fitzjames v dopise z 1. července, když vzpomíná na tento úsek cesty. a

21. června se (podle dopisu z 1. července) lodě nacházely 134 mil východně od mysu Farewell.

24. června lodě Franklinovy výpravy postupně změnily kurs na sever. V poledne se měl mys Desolation (mys na jihozápadním pobřeží Grónska, poloha na Google Maps) nacházet 90 mil směrem na východ, takže lodě již byly v Davisově průlivu (ale posádky mys nespatřily). Opička přítomná na palubě Erebu si ten den poprvé oblékla šaty, které pro ni připravili námořníci... V dopise z 1. července udává Fitzjames, že tento den se lodě nacházely v Davisově úžině na 69°36 s.š., což je nesmysl - jde o zeměpisnou šířku Disko Bay, ke které flotila dopluje až o 10 dní později. Není jasné, zda jde o Fitzjamesův omyl, chybné čtení originálu či tiskovou chybu.

25. června ve 11 hodin večer se Franklinova flotila nacházela na 63° s.š., poblíž místa "označeného na mapě jako Lichtenfells" (správně zřejmě Lichtenfels, původně misie Moravských bratří). Fitzjames v deníku popisuje první setkání s ledovcem.

26. června na palubě Erebu obědval kapitán Terroru Crozier a důstojník Terroru George Henry Hodgson, který "vypadal velmi nemocně". Nemoc ani její příznaky Fitzjames nespecifikuje. Lodě se tou dobou plavily cca 20 mil od grónského pobřeží.

27. června ráno k Erebu připlula rybářská briga (dvoustěžňová loď). Její velitel, pocházející ze Shetland, vystoupil na Erebus pozdravit svého kamaráda - onoho námořníka, který se ve Stromness bez povolení vzdálil za svou ženou. Lodě dosáhly 64° s.š. a v mlze se ztratila dopravní loď Barreto Junior.

29. června večer se Fitzjames vydal na Terror a shledal Hodgsona v lepším stavu. Erebus a Terror se opět shledaly s dopravní lodí (z formulace není zcela jasné, zda 29. či již 28. června) a dánská briga (není jasné, zda jde o touž brigu, se kterou se setkali 27. června) se nacházela blízko Franklinovy flotily.

30. června v šest hodin večer překročila flotila severní polární kruh (66° 30' s.š.).

Z tohoto dne rovněž pochází jediná do moře hozená "zpráva v láhvi", resp. v měděném válci, která byla nalezena. Zpráva na předtištěném formuláři udává zeměpisnou šířku Erebu 66° 0' 0'' a délku 54° 20' (pochopitelně západní délky). Zbylý text je stručný "Ve společnosti H.M.S. Terror a dopravní lodi Barreto Junior - Pobřeží Grónska asi 35 mil - Vše v pořádku. JOHN FRANKLIN, kapitán. Ve společnosti dánské brigy."

Zpráva byla nalezena 14. července 1849 poblíž Egedesminde (dnes Aasiaat) na západním pobřeží Grónska, zhruba 150 mil od místa, kde byla vhozena do moře. Do Anglie byla dopravena na podzim téhož roku a protože Franklinova výprava byla tou dobou již přes 4 roky nezvěstná, bylo značným zklamáním, že zpráva pocházela z tak časné fáze výpravy.

1. července v jedenáct hodin večer se lodě nacházely na 68° s.š.

2. července se flotila nacházela v ústí zátoky Disko a pozdravila dánskou vlajku vztyčenou u osady Lievely na severní straně vjezdu do zátoky a mířila k Whale Fish Islands, kde měly být přeloženy zásoby z dopravní lodi na Erebus a Terror. V 10 hodin večer byly od těchto ostrovů Franklinovy lodě vzdáleny 18 mil.

3. července flotila ztratila den hledáním Whale Fish Islands, když doplula až na konec zátoky (k Waighut Channel [?]; v dopise z 10. července hovoří Fitzjames o "ústí Waigaalu" - opět není jasné, čí chybou vznikly tyto rozdíly v transkripci názvu). Ukázalo se, že kapitán Crozier o chybě věděl, ale domníval se (resp. tak to vysvětlil večer Fitzjamesovi, když tento navštívil Terror), že flotila změnila cíl plavby. a . V dopise z 10. července Fitzjames uvádí, že měli "dvě mapy, z nichž jedna byla špatná a druhá ne moc dobrá".

4. července ve tři ráno lodě konečně nalezly Whale Fish Islands, které ovšem kapitán Crozier, který je před lety navštívil, nepoznal (kvůli chybějícímu vlajkovému stožáru na kopci). Definitivní jistotu o totožnosti ostrovů získal až "Levescomte" (zjevně H. T. D. Les Vesconte), kterého ve člunu vyslali ostrovy prozkoumat. Eskymáci v kánoích poté zavedli lodě na bezpečné kotviště mezi skalami. Fitzjames týž den začal provádět na Boat Island magnetometrická pozorování s Foxem.

6. července dorazil z Lievely Dán, který posádky informoval, že letos je jedna z nejmírnějších sezón a nejčasnější léto, které pamatuje, a že moře je leduprosté odsud až k Lancasterské úžině. Tuto informaci si však adresátka dopisu měla nechat pro sebe, protože si sir Franklin nepřál, aby lidé v Anglii chovali přehnaná očekávání ohledně úspěchu expedice vzhledem k příznivému počasí. Fitzjames v dopise vyjádřil názor, že by výprava mohla proplout Severozápadním průjezdem již tento rok. Nicméně přál by si, aby museli přezimovat, kvůli magnetickým pozorováním. Fitzjames tento den dále předpokládal, že Erebus a Terror vyrazí na sever 9. či 10. června a pochvaloval si spolupráci s "Levescomtem".

Během pobytu u Whale Fish Island strávil Fitzjames podle svých vlastních slov většinu času v magnetických observatořích na Boat Island. Počasí bylo vynikající, ledovců kolem stovky, komáři kousali neustále... Práce s překládáním nákladu z dopravní lodi na Erebus a Terror však trvala déle, než počítali: původně měla být hotova během dvou až tří dnů, ale 10. července Fitzjames doufá, že budou hotovi týž den večer, otočí lodě 11. července a 12. července ráno vyplují. Na překládání nákladu přitom posádky pracovaly od 4 hodin ráno do 6 hodin večer.

Fitzjames týž den, tedy 10. července, popisuje ponor naloženého Erebu jako "velmi hluboký" a Terroru jako "nebezpečně hluboký", přičemž paluba Terroru je navíc plná uhlí, takže do podpalubí neproniká světlíky žádné světlo. Ale, píše s optimismem Fitzjames, "vyrážíme se zásobami na tři roky a [parním] strojem" (zvýraznil Fitzjames).

A dál z něj doslova tryská optimismus: "Nedokážete si představit, jak jsme všichni šťastní. Sir John [Franklin] je perfektní (...) jestliže se nedostaneme na druhou stranu, nebude to naše chyba. Uvědomuji si ale, že i v případě, že existuje vhodný průjezd, je naprostá loterie, jaké počasí budeme mít a jestli budeme na správných místech ve správných chvílích. Mám rád Croziera, je to ten nejneúnavnější muž a dobrý pozorovatel, přesně vhodný na jeho místo, řekl bych."

Fitzjames dále popisuje úmysl posádky připít si na zdraví sira Johna [Barrowa] ve chvíli, kdy vplují do Beringovy úžiny. Současně upozorňuje, že pokud proplují Severozápadním průjezdem ještě letos, budou muset někde vyložit část nákladu, protože plavba Tichým oceánem s takto naloženými loděmi by byla nebezpečná. A slibuje adresátce, že pokud někde potkají velrybářskou loď, pošle adresátce tohoto dopisu pár řádek. Jak víme, lodě Franklinovy expedice se setkaly s nejméně dvěma velrybářskými loděmi koncem července 1845; žádný z členů jejich posádek však neposlal nikomu ani řádku.

John Irving v dopise z "pravděpodobně" (?) 10. července uvádí, že pouze 3 býci na palubě dopravní lodi přežili cestu, ale že expedice stejně vyráží s kompletními zásobami na 3 roky. Poslední týden v září (1845) lodě výpravy zakotví k přezimování.

Irving v dopise zaslal své švagrové i malou mapu polárních oblastí, kde vyznačil dosavadní cestu lodí expedice červeně a tečkovaně plánovanou trasu. Lze předpokládat, že trasa odpovídala slovnímu popisu, který za zmínkou o mapě následuje: "Doufáme, že dosáhneme Melvillova ostrova před koncem září a strávíme zimu tam, a pokusíme se dosáhnout Beringovu úžinu následující léto. Pokud led dostatečně neroztaje nebo pokud místo na moře narazíme na zemi, budeme muset znovu přezimovat a buď pokračovat nebo se vrátit třetí léto."

A Irving nechtěně předpovídá osud Franklinovy expedice, když vzápětí píše: "Předchozí expedice byly zastaveny bariérou ledu tak tlustou a pevnou, že léto, které trvá pouze 10 týdnů, uplynulo aniž tento led rozpustilo." V jedné takové bariéře lodě expedice o rok později beznadějně uváznou...

To ovšem Irving netuší a stejně jako Fitzjames hýří optimismem: Jejich výprava může stavět na zkušenostech předchozích expedic, nebude zbytečně hledat cestu tam, kde je na mapách již zakreslena pevnina. Mají s sebou knihovnu čítající 1200 svazků nejlepších knih, takže se nebudou v zimě nudit. Zatímco budou lodě zamrzlé v ledu, budou prozkoumávat okolí pěšími výpravami. Zásoby budou doplňovat lovem a kdykoli bude možné postoupit třeba jen o míli, budou prořezávat led. Budou mít školu pro mužstvo a jejich kapitán slouží v neděli mši.

11. července v poledne bylo konečně dokončeno vykládání dopravní lodi Barreto Junior. Naložený Erebus se nořil 17 stop 4 palce. Fitzjames v dopisech vyjadřuje předpoklad, že dopravní loď i Erebus a Terror vyrazí z Disko Bay příští den, 12. července, večer. Pokud o něm nebudou do příštího června žádné zprávy, mají mu být dopisy adresovány do Petropavlovska (Petropavlovsk-Kamčatskij) na Kamčatce přes Petrohrad...

Pokračování na stránce Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay

Poznámka o měření času

Zdá se, že hodiny v Fitzjamesově deníku jsou zřejmě udávány v londýnském čase. 14. června 1845 totiž v deníku poznamenává: "... v deset hodin, což, vzhledem k rozdílu zeměpisných délek, odpovídá půl osmé v Londýně". Údaj, že v 10 hodin londýnského času se lodě nacházela v místě, kde skutečná denní doba byla cca půl osmé, odpovídá realitě. Případný opačný výklad, že v 10 hodin skutečného místního času bylo v Londýně 7:30, možný není.

Další informace

Plavbu lodí Franklinovy expedice z Anglie do Grónska popisuje podrobně Richard J. Cyriax v knize Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939).

Dalším významným zdrojem jsou deníkové zápisky kapitána lodi Erebus Jamese Fitzjamese, které vyšly např. v časopise The Nautical Magazine [1] a [2]. Dochovaly se i dopisy psané z Grónska některými dalšími členy Franklinovy expedice.

Z pohledu posádky lodi Terror popisuje plavbu John Irving v dopisech, které vyšly v pamětní publikaci Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters (1881), jejímž editorem byl Benjamin Bell.

• RN vessel HMS Rattler - Chronologický přehled osudů lodi Rattler